Párkrát se mi povedlo podat někomu ruku, ale pak mi bylo hrozně špatně, popisuje oběť domácího násilí
„Když mě vedli na OSPOD, mluvili o mně, že jsem chyba v systému. Že jsem dokázala tak dlouho žít v silně devastujícím prostředí a nikdo si toho nevšiml. Ale já vím, že já nejsem ta chyba v systému, ale že ten systém má chyby. Hrozně bych chtěla, aby mě měl někdo rád. Ale vím, že mě nikdo rád nemůže, protože nemám ráda sebe,“ říká Dita v podcastu Slušný vychování od Radia Wave.
Dita spolu s malým bráškou roky přihlížela vážnému domácímu násilí mezi rodiči. Zhruba od první třídy, ruku v ruce s tím, jak eskalovala situace mezi dospělými, začala být bitá i sama Dita. Mlácení bylo časté a brutální a jak Dita říká, nedávalo smysl. Rizikové situace nešly předvídat a nešlo se jim vyhnout. Jednou čekal sedmiletou holku výprask za vylité mléko, podruhé se nestalo nic.
Jak se dvacetiletá holka, kterou chování jejích rodičů přivedlo mimo jiné i do Klokánku nebo na psychiatrii, vypořádává s dnešním světem? Má kamarády, je šťastná? Poslechněte si Slušný vychování s Ditou
„Na střední škole jsem už nevěděla, jak se z toho prostředí dostat. Na jeden předmět jsme měli hrozně hodného profesora. Když jsme psali testy, kroužkovala jsem v zadání slova, aby to dalo nějakou větu. Nejčastěji jsem kroužkovala ‚Můžu s vámi mluvit?‘ nebo že potřebuju pomoct,“ vzpomíná Dita. Vyučující si toho ale bohužel nevšiml.
Vlivem hlubokých traumat, která jí v dětství způsobili její nejbližší, nesnese lidský kontakt. Neobjímá se, nedotýká, nehladí – nikdy, nikoho. „Párkrát se mi podařilo podat někomu ruku, ale pak mi bylo strašně špatně, měla jsem panické záchvaty a měla jsem chuť si tu ruku uříznout. Bušilo mi srdce, bylo mi na zvracení,“ říká Dita.
„Poprvé jsem řekla někomu, co se doma děje, když jsem se v šestnácti dostala po pokusu o sebevraždu na psychiatrii. Psycholožka mi řekla, že jsou všichni rodiče pro puberťáky špatní a že když budu mít špatnou náladu, tak mám jít umýt nádobí. Když jsem to zmínila v jiné nemocnici, úplně to vyignorovali.“ popisuje Dita.
Dvacet let týral ženu i tři děti a způsobil jim těžkou újmu na zdraví, tvrdí obžaloba. Hrozí mu 12 let vězení
Číst článek
O brutálním mlácení, které doma zažívala, nikdo nevěděl až do jejích sedmnácti let. „Jedna hodná učitelka se mě ptala co se děje, tahala to ze mě jako z chlupaté deky, ale nakonec jsem se jí svěřila a ona zavolala sociálku.“
„Strašně moc se nenávidím. Všechno, co udělám, je špatně. Kdykoli udělám sebemenší chybu, zhroutím se. Kdekoli jsem, necítím se v bezpečí, ať jsem s nejlepší kamarádkou, nebo sama v kavárně. Cítím se v ohrožení. Vím přesně, kam si sednout, abych mohla co nejrychleji utéct, abych nebyla moc vidět. Pořád funguju na 150 procent a hledám plány B a bezpečnější cesty k tomu, abych si mohla nakoupit.“
Pomohly Ditě hospitalizace na psychiatrii nebo pobyt v Klokánku? Kdo jsou dneska její nejbližší a co by ráda měla nebo dělala? Poslechněte si podcast Slušný vychování v úvodu článku.
