„Vzpomínám si na klienta, který měl terapii nařízenou soudem. Přišel s tím, že rozhodně není agresivní a že tam nemá co řešit. Tak jsme mlčeli. Mlčeli jsme jednu konzultaci, dvě konzultace,“ vzpomíná ve vysílání Radiožurnálu psycholog Václav Chytrý z Diakonie.

Při terapiích pracuje s různorodou skupinou lidí označovanou jako původci násilí. „Na konci druhé konzultace vybuchl, naštval se a byl agresivní. Nadával na mě a na stát. V tu chvíli to byl zlom, kdy agrese byla přítomná a šlo s ní pracovat,“ doplňuje.

Jeho klienti se liší nejen v tom, jestli jim konzultace nařídil soud, nebo přišli dobrovolně.

„Na jedné straně jsou to lidé bez domova. Lidé, kteří mají problémy s alkoholem nebo drogami. Na druhé straně jsou to vysoce postavení manažeři, kteří berou velké peníze,“ vysvětluje Chytrý.

Většina se podle něj při terapii posune a snižuje se díky tomu riziko dalšího fyzického násilí. „95 procent si něco odnese. A u 50 až 60 procent je změna markantní, která je viditelná i pro okolí,“ podotýká.

‚Kapacity nestačí‘

Jenže takové programy nabízí v Česku jen deset organizací, a to hlavně v Praze a Brně. Ve čtyřech krajích úplně chybí, například v Karlovarském nebo na Vysočině.

„V ostatních krajích je to v zásadě po jedné takové intervenci. Kapacity nestačí, protože organizace působí v krajských městech a v regionech nejsou dostupné pro ty, kteří jsou od krajských měst vzdálenější,“ přibližuje Hana Přesličková z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci.

Neziskové organizace zvládnou ročně pracovat se dvěma tisíci klienty. Stovky jich musejí odmítat. „Na nás se obrací velké množství klientů, stejně tak na další organizace, které tuto práci dělají. Nestačíme plnit poptávku po službách,“ potvrzuje Josef Petr z Ligy otevřených mužů.

Nadpoloviční většinu podle něj tvoří klienti, kteří přicházejí z vlastního rozhodnutí. „Po odborné stránce je tu připravená nějaká síť, která je funkční, ale potřebuje větší podporu ze strany státu,“ upozorňuje.

Společně s dalšími organizacemi chce proto Liga otevřených mužů založit asociaci a vyjednat lepší financování, které by zajistilo stabilní fungování systému a lepší dostupnost. Stát teď na tyto služby dává zhruba 4,5 milionu korun. A to je podle nich málo.

Ředitel odboru rovnosti žen a mužů Úřady vlády Radan Šafařík tvrdí, že se tím státní instituce už zabývají: „Financování v řádu několika málo milionů korun zcela jistě nestačí, aby pokrylo území celé České republiky, aby pokrylo poptávku. Je to něco nad čím aktuálně diskutujeme, řešení stále hledáme.“

Současný systém terapeutické a intervenční pomoci pro původce domácího násilí vychází na zhruba 30 milionů korun ročně. Většinu neziskové organizace pokrývají z Norských fondů a z peněz Evropské unie.

Patrik Salát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít