Vášeň je benzin sociálních sítí. Měli bychom se méně soudit a víc se chápat, vyzývá zpěvák Raego
„Té fyzické kráse, kterou vidíme v různých pořadech, reality show a podobně, odpovídá jenom malé procento lidí,“ říká zpěvák a herec Ladislav Pham alias Raego pro Radiožurnál. „Diskuse mezi námi by měla nastat v tom, že se víc jako lidi budeme akceptovat,“ dodává. O vztahu k vlastnímu tělu i zkušenostech se šikanou pojednává nový dokumentární snímek Tělo v mé hlavě.
Jak vznikla ta přezdívka nebo umělecký pseudonym Raego?
Abych na úvod nastínil svůj příběh, v 16 letech jsem měl 130 kilo a nikdy mi nešel žádný sport. To znamená, že jsem se vždycky hledal. Každý v tom věku se hledá, říká si, že by třeba chtěl nějakým způsobem excelovat.
Jedna z nejhorších věcí, které se můžou stát, je, že jste známý a že nemáte peníze. Pamatuji si, že jsem kolikrát šetřil na každém kroku, abych si vůbec mohl dát kaiserku, vzpomíná Raego
Myslím si, že je to i věk, ve kterém se to trochu očekává. A pak jsem odjel na výměnný pobyt do Ameriky a vrátil jsem se z něj platonicky zamilovaný do dívky, která se jmenovala Meghan. Řekl jsem si, že by se ze mě mohl stát třeba zpěvák, a pamatuji si, že mi taťka řekl, ať to zkusím. A jedno z těch jmen, která mě napadla, když jsem běhal, bylo Raego.
Potkal jste se ještě někdy s tou Meghan?
Ano, potkali jsme se. Myslím si, že jsme se potkali asi po 10 letech a oba jsme už byli jinde. Je to hezké a člověk zjišťuje, že jednak stará láska nerezaví, ale jednak na tom bylo velice krásné, že se z nás pak stali přátelé.
Takže ta platonická láska se proměnila v přátelství a já jsem rád, že jsem měl tento vzor a tu motivaci, protože já jsem si přál stát se zpěvákem hlavně kvůli ní, aby mě viděla na pódiích. A aby třeba změnila názor a řekla si: „Tak jo, tak to je kluk, se kterým bych chtěla být.“
Cesta k sebelásce
Dnes večer na ČT2 poběží dokument, ve kterém účinkujete. Jmenuje se Tělo v mé hlavě a je hlavně o šikaně kvůli vzhledu. Váhal jste, jestli tu nabídku přijmout, účastnit se a zpovídat se tam?
Poprvé jsem váhal, protože když za mnou přišla producentka Veronika Slámová s Dášou Smržovou, která točila moji 13. komnatu, tak mi to přišlo jako absolutně bláznivý nápad, že bych se měl svlékat před kamerou. Je tam scéna, kdy sundávám oblečení a ukazuji ty svoje jizvy, který jsem ještě téměř nikdy neukázal. Přiznám se, že mi to přišlo jako velice šílený nápad.
Český rozhlas uspořádá 28. září benefiční koncert na pomoc lidem zasaženým povodněmi
Číst článek
Je to fantastické v tom, že to otevírá cestu k pochopení lidí, kteří trpí nějakým pocitem nedostatku, protože každý z nás – ať se podívá třeba na svoje bříško, nebo se podívá do zrcadla – si řekne, že se mu na sobě něco nelíbí. Tento dokument by měl trošku vyklestit cestu k sebelásce. Naučit se mít sám sebe rád.
Nakousli jsme knížku Věř, běž a dokážeš. Důvod, proč jste ji začal psát, byla 13. komnata v České televizi. Je ta knížka hodně osobní?
Ta knížka je velice osobní, protože se tam zpovídám z věcí, jako je šikana, což je vlastně i téma filmu Tělo v mé hlavě. Ta šikana mě provázela životem od nějaké druhé třídy po 17. rok mého života.
Breaking point
Jakého byla druhu? Protože ta šikana nebyla jenom slovní – četl jsem, že vás třeba kluci bodali kružítkem do zad.
Ona je nejdřív psychická. To znamená, že se cítíte nějakým způsobem izolován od okolí. Myslím si, že šikana je zlo, že by vůbec neměla fungovat.
Tento film, který by se třeba mohl vysílat na základních školách, by mohl být zlomový. Mohl by to být tzv. breaking point, který nastaví nějakou hranici, kdy už je ta šikana moc.
„Film Tělo v mé hlavě otevírá spoustu příběhů lidí, kteří se rozhodli, že chtějí sdílet nějaké svoje trápení, zejména se svým tělem.“
Když ta šikana kulminovala do fyzické úrovně a už tam byly třeba rasistické urážky, už tam byly fyzické útoky, jsem se rozhodl, že si prostě řeknu o pomoc. Tenkrát jsem měl skvělého třídního učitele, kterého tímto pozdravuji. A ten sjednal pořádek a s těmi kluky se nějakým způsobem vypořádal, takže to bylo super. Myslím si, že každý by si měl v tomto ohledu říct o pomoc.
Ten film Tělo v mé hlavě otevírá spoustu příběhů lidí, kteří se rozhodli, že chtějí sdílet nějaké svoje trápení, zejména se svým tělem a že ho nemají rádi. Té fyzické kráse, kterou vidíme v různých pořadech, reality show a podobně, odpovídá jenom malé procento lidí a ta diskuse mezi námi by měla nastat v tom, že se víc jako lidi budeme akceptovat, protože technologie nás nějakým způsobem oddalují.
Máme potřebu hledat útěchu v technologiích a říkat si, že ten mobil, když ho ráno zapnu a vidím tam nějaký motivační citát, že se cítím dobře, ale nikdy to nenahradí tu lidskou podporu a lidské přátelství, které by tam mělo být. A já doufám, že to tento dokument změní.
Americká superstar Taylor Swift zazářila na cenách MTV. Z dvanácti nominací sedm úspěšně proměnila
Číst článek
Ostatně vy se o to pokoušíte i tou knihou Věř, běž a dokážeš. Vyšel už i druhý díl. To je tedy pokračování?
Ano, vyšel už i druhý díl. Velký problém dnešní doby je to, že se monetizovala kritika, různé clickbaity... Říká se, že vášeň je benzin sociálních médií, a ono jít napsat nějaký komentář pod něčí fotkou a urazit někoho je strašně jednoduché. Ale musíme si uvědomit, že za příběhem toho člověka je třeba strašně moc práce a u každého z nás probíhá nějaká proměna nebo nějaká cesta a podobně. Měli bychom se míň soudit a víc se chápat.
Jak se Raego dostal k roli v dánském seriálu DNA? Jaký měl film Tělo v mé hlavě ohlas na festivalu v Karlových Varech? A kolik lidí má na svém těle vytetováno „Věř, běž a dokážeš“? Poslechněte si celý rozhovor výše.
