Dílna, zvenku vypadající jako garáž, má asi jen dvanáct metrů čtverečních. Uvnitř je ale všechno, co švec ke své práci potřebuje. Otevírací doba je podle cedule pověšené na dveřích jen tři dny v týdnu, navíc pouze odpoledne, Jaroslav Podávka ale běžně pracuje i o víkendech.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jeden z posledních vyučených ševců na Náchodsku hledá svého nástupce

„Lidé koukají, že je jako zavřeno, ale já tady jsem stejně od nevidím do nevidím. Protože to lidé potřebují, tak jim člověk musí vyhovět.“

Na skříňce je nedopité, už dávno studené kafe, mistr obuvník, jak má Jaroslav Podávka uvedené u jména na svých vizitkách, pokračuje v práci. Právě opravuje dámské boty na vysokém podpatku, v regálech je ale vidět i sportovní nebo pracovní obuv.
„Například tady dělám ještě pro vězně z Odolova.“

Nouzi nemá ale ani o běžné zákazníky. Třeba žena ve středním věku, která přijela z pár kilometrů vzdáleného Velkého Dřevíče, přivezla letní dámské žabky. Není si jistá, že ještě půjdou spravit, její manžel se poškozenou část pokoušel lepit vteřinovým lepidlem.

„To dělal špatně,“ říká po krátké prohlídce obuvi Jaroslav Podávka. Opravu ale slibuje, ženě vysvětluje, jak ji provede, a domlouvá s ní termín, kdy si má boty vyzvednout.

Jen co se domluvili, volá jiný zákazník a současně přijíždí další auto. Vystupuje z něj Jan Hotárek a v ruce má tašku s několika páry bot určených na opravu.

„Jezdím sem hodně často. Spokojenost je veliká. Jardu znám léta letoucí, lepšího opraváře bot jsem neviděl.“

Jaroslav Podávka sice ve svých pětasedmdesáti letech ještě s řemeslem končit nechce, rád by ale našel svého nástupce. Nechce, aby ševcovina zanikla.

„To by byla ohromná škoda. Už se mi přihlásil jeden zájemce, teď čekám, jestli opravdu přijede."

Svého nástupce Jaroslav Podávka zaučí úplně zdarma, navíc mu prý zajistí i veškeré potřebné vybavení.

Václav Plecháček, Milan Baják Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít