Jandová: Operace prsou ve mně rezonovala víc, než jsem si vůbec představovala
„Stěžujeme si na blbosti. Taky se umím politovat, ale vždycky se zvednu a jdu dál,“ říká zpěvačka, moderátorka a spisovatelka Marta Jandová. Svůj optimismus, stejně jako strachy vtělila i do knížky, která nese název Best Of. Popisuje v ní mimo jiné život s genem náchylným k rakovinnému bujení. „Největší strach jsem měla, když jsem se dozvěděla výsledky. Ale to už jsem byla rozhodnutá, že do operace půjdu,“ popisuje v pořadu Osobnost Plus.
Na rakovinu jí v mládí zemřela maminka. Marta Jandová přiznává, že poté dlouho na to, že by se jí mohla nemoc také týkat, nemyslela.
„Ale když se v naší rodině opět objevila rakovina, začala jsem se zajímat o to, co ta BRCA je. A doufat, že ji nemám,“ vzpomíná. BRCA jsou geny, které zvyšují riziko nádorového bujení.
Zpěvačka si zašla na testy. „A radím, aby si lidé testy dělali dřív už jenom kvůli kontrole. Vždycky je lepší na to přijít dřív než pozdě, protože potom má člověk víc času na boj,“ vyzývá.
Na výsledky musela čekat tři měsíce, během nichž se rozhodovala, jak bude postupovat, pokud výsledky na přítomnost genu ukážou. „První krok byl docela těžký. Největší strach jsem měla, když jsem se dozvěděla výsledky, ale překonala jsem ho tím, že jsem se rozhodla, že na operace půjdu,“ popisuje.
„Pak už to bylo opravdu rychlé, do čtrnácti dnů od diagnózy jsem šla na první operaci,“ říká s tím, že inspirací jí byl příběh herečky Angeliny Jolie, která stejnou operaci podstoupila v roce 2013.
Lékaři Jandové nejprve odstranili vaječníky a při druhé operaci i prsní žlázy. Pravděpodobnost propuknutí nemoci díky tomu klesla pod běžná rizika. Změny přesto byly zásadní – zpěvačka přiznává, že je pocítila jak fyzicky, tak psychicky.
„První operace bylo odstranění vaječníků. Co člověk nevidí, to nevnímá, tak jsem si řekla, že už mě aspoň nebude trápit menstruace,“ směje se a pokračuje:
Počet mladých žen s rakovinou prsu se za 20 let téměř zdvojnásobil. Zdravotníci apelují na samovyšetření
Číst článek
„Operace prsou ve mně zarezonovala víc, než jsem si vůbec představovala. Takové zákroky ženě vezmou něco z ženskosti. Můj největší psychický problém pak bylo vyrovnat se s tím, že už není všechno tak, jak bývalo.“
Vzpomínat teď, nebo nikdy
Loni ke svým padesátým narozeninám vydala knihu Best Of. Ponoukl ji k tomu nález krabice plné vzpomínkových předmětů. Kdysi ji odložila na půdě svého tehdejšího tchána, když se přestěhovala do Německa.
„Tu krabici jsem zabalila v Praze, odstěhovala jsem se do Německa, hodila jsem ji na půdu a tam 30 let ležela, než mi ji dal do ruky,“ vypráví Jandová. „Byly tam staré dopisy a v mé hlavě se začal najednou odehrávat celý můj příběh. Říkala jsem si, že je to teď, anebo nikdy. A v osmdesáti třeba napíšu druhý díl,“ glosuje s tím, že jí vzpomínání v padesáti letech nepřijde brzy.
Kniha se původně měla jmenovat Obyčejný život, protože kromě profesní dráhy v ní zpěvačka a moderátorka mluví také o své rodině. Název měl proto poukazovat na podobnosti, které na první pohled odlišné životy spojují – od potřeb fyzických až po touhu po lásce.
Obyčejný měl být totiž i její život, protože jak přiznává, zpočátku na dráhu zpěvačky vůbec nemyslela – chtěla se zdokonalovat v jazycích a stát se tlumočnicí. Místo Francie, do které si přála odjet, se ale nakonec usadila v Německu. Díky tomu získala podrobný náhled do tamní kultury a společnosti.
„Mám pocit, že my a Němci jsme si blízcí. Možná víc, než si někdy chceme přiznat,“ míní Jandová. „Říká se třeba, že my Češi si závidíme, ale Němci si závidí úplně stejně. A fňukat a taky si stěžovat na blbosti umějí úplně stejně jako my.“
Mezi Východem a Západem
3:27
Ženám s nevyléčitelnou rakovinou prsu pomáhá onkojóga. Podle lékařů jim může i prodloužit život
Číst článek
Česko a Německo se podle ní ale liší v míře byrokracie. V Německu je systém kontrol mnohem důslednější než kdekoliv jinde, je přesvědčená zpěvačka. Naopak oba státy jsou si podobné důsledky komunismu, kterým si prošla východní část země, vkusem i volebními preferencemi, rozdělující stát na dvě odlišné poloviny.
„Když jsem tam žila, tak to bylo vidět i na takových malinkých věcech, jako kde jsme měli úspěch,“ poukazuje. „Jsem holka z Čech a východní Němci trpěli stejně jako my, takže mohli být trošku na mé straně. Ale byla jsem v západoněmecké kapele, tak nám to dávali sežrat.“
Podobný antagonismus spatřuje i v současném rozdělení české společnosti a mrzí ji, jak se místo sdílení hodnot šíří nenávist. Smutná je podle ní i situace na Ukrajině. S ohledem na výsledky německých parlamentních a amerických prezidentských voleb do budoucnosti proto nahlíží se směsicí obav i pro ni typického optimismu.
„Bojím se českých parlamentních voleb, i když pořád doufám, že my Češi jsme někde uprostřed mezi Východem a Západem. Doufám, že pravda a láska nakonec zvítězí,“ uzavírá Jandová.
Jak mluví o rodinných diagnózách se svou dospívající dcerou? Jsou Němci chladní? A jak jí změnily operace pohled na ni samotnou? Dozvíte se Osobnosti Plus, ptá se Světlana Witowská. Audio je v úvodu článku.
