K rozhlasu mám něžný vztah. Svou dramatickou tvorbou je světově unikátní, říká analytik Šlerka
Český rozhlas vysílá už 100 let. „K rozhlasu mám něžný, vřelý vztah a strávil jsem s ním spoustu času,“ přiznává sémiotik, datový analytik a vedoucí Studia nových médií Univerzity Karlovy Josef Šlerka. „Taky mám rád tu intenzitu a variaci mezi zvukem a představivostí posluchače. Vlastností rozhlasu je, že dokáže člověka výrazně víc emotivně zaujmout než televize a líp s ním pracovat. To člověka obohacuje,“ říká.
K rozhlasu má Josef Šlerka celoživotně něžný a vřelý vztah, přiznává. „Jedna z mých velmi raných vzpomínek je na mého děda, ročník 1908, který mi vyprávěl, jak přidělávali sluchátka rádia k porcelánovým talířům, aby udělali umělý zesilovač, protože se tehdy k poslechu sešla celá jihočeská vesnice,“ vzpomíná Šlerka.
Jako student gymnázia zastupoval Šlerka nejmladší posluchače v regionální radě rozhlasu v Hradci Králové. Krátce studoval i rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku v Brně.
„K Českému rozhlasu tak mám velmi vřelý vztah, strávil jsem s ním spoustu času,“ říká Šlerka.
„Proto mě úplně dojalo, když jsem přicházel do vysílání a viděl měřák u vstupu, který odpočítá sekundy do stoletého výročí rozhlasu. Poprvé, když jsem to viděl, jsem si říkal, že takhle velké číslo se nikdy nemůže dostat na nulu,“ popisuje Šlerka.
Český rozhlas chystá den otevřených dveří. Návštěvníci nahlédnou do tajů novinářského řemesla
Číst článek
Český rozhlas je podle něj unikátní i ve světovém srovnání. „A to třeba v tom, že má pořád vysoce rozvinutou dramatickou tvorbu, kterou je možné poslouchat například na Vltavě. Jsem hrozně rád, že přes všechny peripetie a asi pochopitelný pokles zájmu se to daří držet,“ těší analytika.
„Taky mám rád tu intenzitu a variaci mezi zvukem a představivostí posluchače. Vlastností rozhlasu je, že dokáže člověka výrazně víc emotivně zaujmout než televize a líp s ním pracovat. To člověka obohacuje,“ dodává Josef Šlerka.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
