Snížení emisí oxidu uhličitého v Praze o 45 % oproti úrovni z roku 2010. To je závazek schválený zastupitelstvem v roce 2019, který se má nový plán splnit. V praxi to znamená snížení emisí z 8,8 milionu tun CO2 ročně skoro na polovinu.

Strategie navržená experty obsahuje konkrétní opatření, jak toho dosáhnout. Celkové odhadované náklady, které se netýkají jen města, ale i firem a fyzických osob jsou 230 miliard korun. Plán zahrnuje i uhlíkový rozpočet s výpočtem, kolik emisí ještě Praha může uvolnit do atmosféry do roku 2050, kdy by měly být emise sníženy téměř na nulu v celé zemi.

Navržená opatření se týkají úspor energií v budovách, přechodu na ekologické způsoby dopravy i rychlého omezení emisí v energetice. I proto počítá plán s využitím solárních panelů na veřejných soukromých i družstevních budovách nebo s využitím tepla z čistírny odpadních vod k vytápění nebo s výstavbou bioplynové stanice. Ta by měla zpracovávat biologický odpad na biometan, který by pak například mohl pohánět městské autobusy.

Ale jak zdůrazňuje exministr životního prostředí Martin Bursík (LES), jehož tým dokument sepsal, samo město na to nestačí. „Téměř 60 procent emisí Prahy pochází z importu elektřiny vyrobené z uhlí a tepla z uhelného zdroje v Mělníku… My jsme na té velké energetice závislí. Pro nás je absolutně zásadní, aby stát přistoupil k dekarbonizaci a odstavování uhelných elektráren. To tempo je pro nás důležité,“ říká Bursík.

„Zároveň jsme se ale rozhodli na to nerezignovat a nenechat to jen v rukou výrobců, respektive státu. Sami maximálně rozvineme potenciál a pokusíme se být maximálně nezávislí a snižovat závislost na vnějších fosilních zdrojích,“ uvádí Bursík, který vede pražskou komisi pro udržitelnou energetiku a klima.

Úspora energie 

Plán představil veřejnosti v Centru architektury a městského plánování minulý měsíc. Strategie také počítá například s výsadbou stromů a dalšími prvky pro ochlazování města nebo s lepším hospodařením s dešťovou vodou. Město by přitom rádo většinu peněz získalo ve formě dotací z unijních fondů. Jiří Koželouh, který je odborníkem na energetiku v Hnutí DUHA, hodnotí klimatický plán Prahy jako realistický a dostatečně konkrétní.

„Dívá se na to komplexně. Jednak hledá úspory, ale i různé další zdroje nahrazující uhlí, i to, jak zajistit v první řadě co největší pokrytí z obnovitelných zdrojů nebo z nějakých odpadních zdrojů typu tepelného čerpadla z odpadních vod nebo bioplynové stanice. V tomto smyslu je to v principu dobrý plán,“ podotýká Koželouh s tím, že uhlí v energetice skončí, ať už města chtějí, nebo ne.

„Je dobře, že Praha nečeká, až to vyřeší ČEZ a postaví nový plynový zdroj v Mělníku s ohledem na to, kolik tepla může prodat. Praha se snaží, aby ta potřeba odebírat teplo z Mělníku, ať už se bude vyrábět z čehokoliv, byla co nejmenší. Ale myslím, že v tom plánu by mohl být ještě větší důraz na úspory energie,“ míní Koželouh s tím, že realizace plánu by přinesla úspory energetických nákladů domácnostem i samosprávě.

V souvislosti s náklady je podle Koželouha třeba brát v potaz i související omezení negativních externalit, jako je znečištěné ovzduší ohrožující zdraví.

„Problém by byl, kdyby se rozumně nevyřešilo teplárenství a víc domů by přecházelo na nové plynové kotle. Vedle toho, že je zemní plyn fosilní palivo a zdroj CO2, tak je to také zdroj oxidu dusíku podobně jako spalování nafty a benzinu. Malé plynové zdroje nemají limity pro oxid dusíku na rozdíl od velkých tepláren, které už dnes mají relativně přísné limity. Navíc znečištění produkují v nižší výšce, v zóně, kde se dýchá,“ říká Koželouh.

„Ve chvíli, kdy by malých zdrojů na zemní plyn najednou ve městě rychle přibývalo, tak by to vedlo k většímu množství oxidu dusíku a tím pádem většímu a častějšímu fotochemického smogu, kde pak vznikají další škodlivější látky. S oxidu dusíku navíc samozřejmě vzniká také mikroskopický prach,“ upozorňuje Koželouh s tím, že klíčové v tomto ohledu je zejména omezení vypouštěných škodlivin ze silniční dopravy.

Cyklostezky nebo MHD

V  dopravě Klimatický plán Prahy do roku 2030 počítá mimo jiné s dalším rozvojem MHD, příměstské železnice, nahrazením většiny dieselových autobusů bezemisní alternativami, výstavbou tisíců dobíjecích stanic pro elektromobily ale také se zavedením poplatků za vjezd do vnitřního města nebo zdražováním v parkovacích zónách.

Podle odborníka na dopravu Vratislava Fillera ze spolku AutoMat je ovšem předpokládané snížení emisí, které by opatření měla přinést, nerealisticky vysoké. Poukazuje na to, že v oblasti, které se mají regulace týkat, se odehrává menší část automobilové dopravy.

„Kromě toho ten emisní plán vůbec nepočítá s dopravní indukcí. To je jev, který známe v případech, kdy postavíte novou větší silnici. Kromě toho, že vám tam přejedou ta auta, která pak nejezdí tam, kde nechcete, tak vám tam přibydou nová auta,“ poukazuje Filler a jako příklad uvádí tunel Blanku, jejíž zprovoznění podle modelu spolku AutoMat navýšilo objem dopravy v Praze. Kromě toho podle Fillera plán opomíjí emise spojené s výstavbou dopravní infrastruktury.

„Ten plán se vzdává posouzení klimatických dopadů dopravních staveb. Je tam krásná kapitola o tom, jak město bude stavě udržitelně své budovy a osazovat je solárními panely a tak dále. To je všechno skvělé. Ale na městem investované komunikace se tohle vůbec nevztahuje. Přestože existují postupy, jak stavět silnice emisně citlivějším způsobem a kontrolovat objemy přesouvaných hmot. To v tom plánu vůbec není. Přitom jde o největší městské investice, které jsou řádově větší než investice do budov,“ podotýká Filler, který plánu dále vytýká nedostatečné zohlednění emisí spojených s výměnou vozového parku.

Na druhou stranu pozitivně hodnotí například rozvoj cyklostezek, s nímž klimatický plán Prahy také počítá. Za asi nejcitlivější témata z hlediska veřejné debaty a možných neshod Filler i Koželouh považují právě mýtné a změny v placených parkovacích zónách.

Dodrží se plán? 

„Největší riziko je, že až dojde na realizaci konkrétních opatření, tak se toho politická reprezentace lekne a najde si nějaký důvod proč to neudělat. Ono se to lehce slibuje, když je to vzdálené, nejlépe o jedno až dvě volební období dál, protože pak nenesete politickou zodpovědnost…Tohle známe z praxe. Spousta projektů skončí na tom, že když se blíží jejich realizace, tak se zjistí, že se to vlastně nechce a bojuje se o to další roky,“ uzavírá Filler.

Koželouh nicméně uvádí, že město nemá příliš na výběr a musí se podobně jako další evropské metropole snižování emisí a škodlivin zabývat. Pokud má být klimatický závazek do roku 2030 splněn, tak je navíc třeba začít co nejdříve.

 „Za tím plánem je hodně práce a propočtů, nicméně nejnáročnější část bude realizace, která bude záviset na dohodách mezi vlastníky a různých zájmech, které na tom území jsou. Navíc nejde o plán na jedno volební období. Ale pokud chce být Praha městem, které se rozvíjí a kde se dobře žije, tak to nemůže ignorovat i kdyby si v budoucnosti Praha řekla, že ochrana klimatu jí nezajímá nebo něco podobného. Požadavky veřejnosti na kvalitu života v téhle oblasti rostou a město na to podle mě bude muset reagovat, ať už bude jakékoliv vedení,“ dodává odborník na energetiku.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít