Hraběnčinou stezkou k „italské“ protipovodňové zdi. Ta do Seničky láká milovníky technických památek
Na prvních svazích Drahanské vrchoviny, při řece Blatě se rozkládá katastr nenápadné vesnice Senička. Na první pohled je to obec jako každá jiná, kdo však chce, najde zde mnoho pozoruhodných památek. Od zbytků hradu přes hraběnčinu cestu až po unikátní protipovodňovou zeď.
Právě protipovodňová zeď sem láká milovníky technických památek. Přestože se jedná o stavbu z cihel a kamene, na první pohled připomíná spíše poněkud bizarní plot.
Půlkruhové kamenné pilíře vyzděné z lomového kamene spojuje zídka, která však nedosahuje až k zemi, nýbrž je postavena na klenbě, jež nechává prostor mezi pilíři volný.
A právě v tomto tkví genialita stavitelů zdi. Ta totiž byla postavena poté, co Seničku v první polovině 19. století zasáhly opakované povodně na řece Blatě, která obcí protéká.
Při povodních bylo prý dokonce několik domů podmáčeno tak, že spadly, nebo musely být následně strženy. I proto se v roce 1859 rozhodlo o stavbě zdi.
4:07
Kaplička na Olomoucku skrývala poustevnu. Dávná pověst z války může být pravdivější, než se zdá
Číst článek
Zničení domů totiž způsobila voda, která se na tomto místě vracela proti proudu řeky. Dávní stavitelé tedy navrhli postavit zeď kolmo na tok řeky, ovšem tak, aby případný příval vody mohl pod zdí protéct.
Proto byly ve zdi klenuté otvory. Na straně obrácené směrem po proudu však byly umístěny uzávěry z velkých fošen, které byly pevně ukotveny do zdi a volně se pohybovaly pouze v dolní části.
Voda, procházející směrem s proudem je tedy nazdvihla a mohla volně protéci, pokud se však opřel do zdi příval vracející se vlny, padací zábrany se pevně opřely o zídku a uzavřely průtokové otvory.
Tím nedocházelo k nebezpečnému víření vody a domy po opadnutí přívalu bez problémů přežily řádění živlů.
22:39
Měnil, vylamoval, raboval. Měli bychom se ptát, jak cestovatel Holub získával své exponáty, míní historik
Číst článek
Toto pozoruhodné stavební řešení zídky je natolik unikátní, že ani odborníci netuší, kde se místní stavitelé inspirovali.
Podle obyvatel samotné Seničky není vyloučeno, že jej na Hanou přivezli vojáci vracející se z bojů v Itálii, kde se podobné řešení také používá. Ovšem zcela bezvýhradně nelze tuto hypotézu potvrdit.
Pravdou však je, že protipovodňová stěna zde existuje dodnes stejně jako systém selských hrází podél řeky Blaty.
Přímo k technickému unikátu zavede poutníky cyklotrasa nebo naučná stezka Elišky z Kunštátu. Tato šlechtična prý sídlila na nedalekém hrádku Lysov, po němž už nenajdeme ani stopu a jezdila tudy do kostela v Senici na Hané.
Byla v obci tak oblíbená, že místní její cestu stále udržovali a to i po její smrti. A tak se říkalo, že hraběnčina cesta nikdy nezaroste. Platí to dodnes, můžete se po ní vydat.
