Měnil, vylamoval, raboval. Měli bychom se ptát, jak cestovatel Holub získával své exponáty, míní historik
„Na sbírkotvornou činnost Emila Holuba se musíme dívat kriticky. Je potřeba se ptát, jakým způsobem Holub získával exponáty. U mnoha věcí to bylo výměnným obchodem, což je problematická věc. Nebo třeba vylámal za pomocí místních něco ze skály a vystavil jako rytiny. Už za svého života čelil kritice, že vyraboval místní prostředí. Ale on se hájil, že by exponáty stejně zanikly,“ říká Tomáš Winter, ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.
„Velkým tématem muzejnictví mimoevropských sbírek je také navracení objektů do míst, ze kterých byly mnohdy ukradeny,“ dodává.
Tomáš Winter hovoří i o tom, že způsob, jakým Holub své kolekce pořizoval, je z dnešního pohledu absolutně za hranou.
V závěru života legendární cestovatel trpěl exotickými chorobami a předměty ze sbírek rozdával. A tak se i dnes třeba ve školních kabinetech najdou kopí nebo lžíce, které před více než stoletím dovezl do Evropy.
Jak se cestovalo za časů Emila Holuba? Kolik musel mít na výpravy peněz? Jak dlouho mu expedice na jih Afriky vůbec trvala? Odpovědi se dozvíte v Hovorech Naděždy Hávové.
