10 otázek, 90 odpovědí. Názory kandidátů na Zemana, pomoc Ukrajině, stejnopohlavní sňatky nebo Michla

Jaké jsou názory devítky prezidentských kandidátů na základní otázky z domácí i zahraniční politiky? Koho by si vzali s sebou na Hrad, jak hodnotí deset let Miloše Zemana, co si myslí o ekonomických tématech či jaké by měly být pravomoci hlavy státu? Server iROZHLAS.cz nabízí souhrn všech odpovědí z celkem pěti dílů Prezidentského dotazníku, na který odpovídali všichni uchazeči o post českého prezidenta.

prezidentský dotazník Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

10 otázek, 90 odpovědí. Názory kandidátů na Zemana, pomoc Ukrajině, stejnopohlavní sňatky nebo Michla

10 otázek, 90 odpovědí. Názory kandidátů na Zemana, pomoc Ukrajině, stejnopohlavní sňatky nebo Michla | Zdroj: Koláž iROZHLAS

Všem kandidátům položil server iROZHLAS.cz v rámci předvolebního zpravodajství Českého rozhlasu Prezidentský dotazník obsahující otázky související s pravomocemi hlavy státu.

O post prezidenta České republiky se uchází devět kandidátů (pořadí dle vylosovaných čísel): Pavel Fischer, Jaroslav Bašta (SPD), Josef Středula, Petr Pavel, Tomáš Zima, Danuše Nerudová, Andrej Babiš (ANO), Karel Diviš a Marek Hilšer (MHS).

Jejich názory obsažené v odpovědích na deset otázek si můžete přečíst v následujícím velkém přehledu.

  1. Jmenoval byste premiérem nebo členem vlády trestně stíhanou osobu?
  2. Jste pro zrovnoprávnění sňatků pro stejnopohlavní páry? A měly by mít stejnopohlavní páry možnost adoptovat dítě?
  3. Česko od začátku ruské agrese stojí na straně Ukrajiny – napadenou zemi podporuje diplomaticky, finančně i vojensky. Jak konkrétně by podle vás měla vypadat vojenská podpora Ukrajiny v dalších měsících (např. posílání zbraní, výcvik vojáků, podpora vstupu do NATO)?
  4. Vnímáte Čínu víc jako hrozbu, nebo jako obchodní příležitost?
  5. Může prezident vstupovat do sestavování vlády tím, že odmítne jmenovat ministra/ministryni navržené předsedou vlády?
  6. Má podle vás mít hlava státu v dnešní době pravomoc udělovat milost včetně takzvané abolice?
  7. Osvědčil se podle Vás Aleš Michl v roli guvernéra ČNB, přál byste si, aby zůstal ve funkci i za vašeho mandátu?
  8. Podporujete zrušení superhrubé mzdy (ke kterému došlo před dvěma lety)?
  9. Prozraďte, koho byste chtěl oslovit s nabídkou funkce vedoucího Vaší prezidentské kanceláře?
  10. Jak si vedl váš předchůdce Miloš Zeman – jmenujte jednu věc, která se mu povedla nejvíce, a jednu, která naopak nejméně, a jak byste ji napravil.

1. Jmenoval byste premiérem nebo členem vlády trestně stíhanou osobu?

Pavel Fischer: Musíme ctít presumpci neviny a svobodu každého kandidovat a být volen. Je však součástí politické kultury, aby politik, který je trestně stíhán, nejprve očistil své jméno u soudu, a teprve potom se vrátil a kandidoval. Pokud by to přesto mělo nastat, jako prezident bych dvakrát musel vyhodnotit, zda neexistuje nějaká alternativa pro jmenování trestně stíhané osoby.

Jaroslav Bašta: Ctím presumpci neviny.

Josef Středula: Byl bych rád, kdyby k takovému návrhu nikdy ani nedošlo a aby si vítězná politická strana takovou věc vždy dopředu rozmyslela a s podobným návrhem ani nechodila.

Petr Pavel: Měl bych s tím problém a udělal bych všechno pro to, abych ho jmenovat nemusel. S trestním stíháním premiéra či člena vlády je spojeno velké reputační riziko pro Českou republiku. Jako předseda vojenského výboru NATO jsem se setkával s tím, že naši zahraniční partneři brali slovo a postavení tehdejšího premiéra Andreje Babiše kvůli podezření z dotačních podvodů s velkou rezervou, což oslabovalo naši pozici v různých vyjednáváních. Navíc jsem přesvědčen, že politiky bychom měli hodnotit podle přísnějších morálních a etických kritérií, obzvlášť v těch nejvyšších patrech by měli jít příkladem. Jmenoval bych ho jedině, pokud by získal podporu 101 poslanců a neexistovala žádná jiná alternativa.

Tomáš Zima: Premiéra a členy vlády bych jmenoval, pokud by měli předpoklady získat důvěru v Poslanecké sněmovně a jejich politika neodporovala Ústavě a zájmům České republiky.

Danuše Nerudová: Žijeme v právním státě, kde je třeba ctít presumpci neviny. Moc bych si ale přála žít zase v zemi, kde by trestní stíhání politika bylo důvodem, proč politik odchází až do případného očištění svého jména osvobozujícím rozsudkem soudu z politiky.

Andrej Babiš: Pokud by šlo o trestní stíhání politika a o kauzu spojenou s jeho politickou kariérou, tak určitě ne. Pokud by šlo o účelové trestní stíhání, jako je to u mě, tak bych se určitě s tím případem chtěl obeznámit v detailu.

Karel Diviš: Ne.

Marek Hilšer: Před tuto volbu bych byl postaven jen velmi nerad, to říkám otevřeně. Prezident však musí konat v souladu s Ústavou. Za každých okolností bych v rámci svých pravomocí dbal na to, aby vláda byla složena z osobností, které nejsou ve střetu zájmů a nejsou trestně stíhané, a jejichž nejvyšším zájmem je demokracie a právní stát. V parlamentní režimu je ale vláda odpovědná Parlamentu.

Nahoru ↑

2. Jste pro zrovnoprávnění sňatků pro stejnopohlavní páry? A měly by mít stejnopohlavní páry možnost adoptovat dítě?

Pavel Fischer: Manželství pro všechny nebo adopce dětí stejnopohlavními páry jsou proti mému osobnímu přesvědčení. Pokud by o tom jednal Parlament a podobnou zákonnou úpravu schválil, pak je to jiná. Jako prezident bych nestál v cestě parlamentní většině. Zákon o manželství pro všechny bych nevetoval.

Jaroslav Bašta: Ne na obě části otázky. Stávající právní úvahu považuji za vyhovující.

Josef Středula: Ano, jsem pro to. Tmářství minulých století už by mělo být zapomenuto, směřujeme ke století dvaadvacátému.

Petr Pavel: Ano, protože uznávám princip svobody a rovnosti každého člověka z pohledu práva. Není důvod omezovat něčí práva na základě sexuální orientace. Věřím také, že jsme tolerantní společnost. Přijímáme, že mezi námi lidé s homosexuální orientací žijí. Pokud chtějí žít společně a být i z pohledu práva uznáni za partnery, měli by také mít možnost své osobní vztahy formalizovat. Podporuji i adopce stejnopohlavními páry, protože by měl být rozhodující zájem dítěte. Když si dám na misky vah kvalitu života dítěte bez rodiny v dětském domově a kvalitu života dítěte ve stabilním prostředí s milujícími rodiči, tak pro mě nehraje roli, jakého jsou pohlaví.

Tomáš Zima: Lidé stejného pohlaví by měli mít stejná práva jako všichni ostatní.

Danuše Nerudová: Ano. Jsem přesvědčena, že by tyto páry daly dětem lásku z celého svého srdce. Zároveň je důležité upravit právně i status partnera k dětem druhého partnera.

Andrej Babiš: Ano, jsem pro to, aby registrovaní partneři mohli mít stejná práva a povinnosti, partneři by mohli osvojovat děti z předchozích vztahů, z ústavů nebo být společnými pěstouny.

Karel Diviš: Ano. S adopcí dětí stejnopohlavními páry také nemám žádný problém. Důležité je, aby dva lidé, bez ohledu na pohlaví, měli své děti rádi, věnovali se jim a vychovali z nich slušné lidi. Určitě by bylo mnohdy lepší, aby děti vyrůstaly ve slušné domácnosti stejnopohlavních rodičů než v dětském domově nebo kojeneckém ústavu.

Marek Hilšer: Ano. Chápu to jako narovnání práv na soukromý a rodinný život garantovaný Listinou základních práv a svobod všem občanům. Zrovnoprávnění sňatků osob stejného pohlaví navíc vyřeší i problém adopcí a práv dětí, které vyrůstají v těchto svazcích. V otázce adopcí je třeba umožnit co nejdříve, aby si dítě jednoho z partnerů mohl přiosvojit ten druhý. Není možné, aby jeden z rodičů, který dítě vychovává a podílí se na jeho zajištění, neměl k němu právně žádný vztah. „Duhové rodiny“ mají plné právo na soukromý a rodinný život a děti, které v těchto rodinách vyrůstají, na stejnou právní ochranu jako jiné děti v naší zemi. Kvalita rodinného zázemí s pohlavím (sociálních) rodičů nesouvisí. Nejjednodušším systémovým řešením je již zmíněné uzákonění sňatků osob stejného pohlaví.

Nahoru ↑

3. Česko od začátku ruské agrese stojí na straně Ukrajiny – napadenou zemi podporuje diplomaticky, finančně i vojensky. Jak konkrétně by podle vás měla vypadat vojenská podpora Ukrajiny v dalších měsících (např. posílání zbraní, výcvik vojáků, podpora vstupu do NATO)?

Pavel Fischer: Ukrajina potřebuje přežít. A k tomu je nezbytná těsná jednota a spolupráce mezi státy NATO i aktivní zapojení celé EU. Podporuji výcvik vojáků. Ukrajina potřebuje i dostatečný přísun zbraní a munice nebo generátorů pro výrobu elektřiny. Jednání o vstupu do NATO není zatím na pořadu dne – nelze o vstupu jednat se zemí, jejíž území okupuje Rusko a to je jaderná mocnost a představuje ohrožení naší bezpečnosti.

Jaroslav Bašta: Podporuji mírová jednání, ne válku.

Josef Středula: Ideální by bylo, aby se agresor vrátil do své země, byl mír a mohlo se řešit něco jiného, tedy obnova Ukrajiny jako takové. Co se týká pomoci v dalších měsících, tak nejdříve bych se seznámil, jaká je faktická pomoc. Seznámil bych se tedy nejen s tím, co slyšíme v médiích, ale podrobněji s tím, jak tečou finanční prostředky, jakým způsobem je to všechno saturováno, jak se na tom podílejí jednotlivé země, jaké typy zbraní se tam dodávají, jaké činnosti Česká republika ve vztahu k Ukrajině koná. Na základě toho bych se jako vrchní velitel dohodl s vládou a generálním štábem a případně se spojenci, jak bude vypadat další postup.

Petr Pavel: Ukrajina je suverénní země s demokraticky zvolenou vládou, kterou Rusko násilně napadlo. Rusko musí na Ukrajině prohrát, protože případný úspěch by si vyložilo jako slabost Západu, což by i pro nás do budoucna znamenalo bezpečností riziko. Proto musíme v podpoře Ukrajiny pokračovat, její konkrétní podoba by se měla odvíjet od toho, jakou pomoc Ukrajina konkrétně potřebuje, co její vláda žádá, a co je v možnostech nás a našich spojenců jí poskytnout. A to včetně dodávek zbraní, protože jejich přerušení by znamenalo, že ukrajinská armáda utrpí větší ztráty a Ukrajina jako samostatná země nakonec přestane existovat.

Tomáš Zima: Je potřeba postupovat v souladu se spojenci a hledat cesty, které odpovídají možnostem a zájmům České republiky.

Danuše Nerudová: Ukrajina se statečně brání ruské agresi a bojuje tím i za naši svobodu. Musíme Ukrajině i nadále pomáhat. Měli bychom pokračovat v dodávkách zbraní a vojenského vybavení tak, aby se Ukrajinci dokázali bránit ruským útokům. Zaměřit bychom se měli i na humanitární pomoc, která obyvatelům Ukrajiny například pomůže s obnovou dodávek elektřiny.

Andrej Babiš: Pomoc bychom měli koordinovat se zeměmi EU a NATO.

Karel Diviš: Podpora Ukrajině dává smysl ve všech těchto směrech.

Marek Hilšer: Naše pomoc Ukrajině určitě musí pokračovat, dokud nebude Ukrajina osvobozena a nebude obnovena její územní integrita v hranicích z r. 1991. Podporuji jak pomoc bilaterální, tak v rámci EU. Ta bude jistě významná zejména pro poválečnou obnovu země. Podporoval jsem vojenskou pomoc od samého začátku ruské invaze, a dokonce jsem s ostatními zákonodárci předložil premiérovi dva konkrétní návrhy ke konzultacím se spojenci v NATO s využitím mechanismu podle článku 4 Severoatlantické smlouvy. Byl to návrh na zavedení částečné bezletové zóny a návrh leteckého humanitárního mostu na pomoc Mariupolu. To bylo už začátkem března. Tehdy jsem také vystupoval na veřejných shromážděních, abych pomohl povzbudit zájem a podporu veřejnosti, která odhodlání české vlády významně napomohla. Podporuji jak dodávky zbraní Ukrajině, tak výcvik ukrajinských vojáků na našem území. S nastupující zimou roste také význam pomoci civilnímu obyvatelstvu, které je vystaveno nesmírně těžkým životním podmínkám vzhledem k poničené či zlikvidované infrastruktuře. Sám jsem v říjnu jel na jihovýchod Ukrajiny do Mykolajivu, abych se podílel na humanitární pomoci a podpořil místní obyvatele. ČR může dále podpořit i další aktivity NATO na pomoc Ukrajině – zejména poskytnutí pronajatých opravárenských kapacit a případné přesunutí logistického centra na území Ukrajiny. Pokud jde o členství Ukrajiny v NATO, zde je třeba říci, že politický závazek přijmout Ukrajinu do Severoatlantické aliance padl již na summitu v Bukurešti v r. 2008 a Ukrajina nyní velmi úzce spolupracuje se členskými státy NATO, především s Velkou Británií a Spojenými státy, přijetí do NATO je tedy logické. Nejde o poskytnutí bezpečnostních garancí Ukrajině, ale o spolupráci s jednou z nejsilnějších armád v Evropě a zajištění bezpečnosti východního křídla NATO i regionu východní Evropy. Summit NATO ve Vilniusu 2023 musí jasně stanovit perspektivu členství UA a to důrazněji než zmíněný summit v Bukurešti v r. 2008, např. navrhnout přímo akční plán. Věřím, že ruská agrese nakonec skončí vítězstvím Ukrajiny, a pak se Ukrajina stane i cílem českých investic a oboustranně výhodné ekonomické spolupráce.

Nahoru ↑

4. Vnímáte Čínu víc jako hrozbu, nebo jako obchodní příležitost?

Pavel Fischer: Čína je hrozba pro naši bezpečnost. Říkal jsem to už před mnoha lety a považuji za správné, že to takto formulovaly i státy NATO v roce 2022. S Čínou musíme jednat ve stylu já pán, ty pán. A při obchodování dbát na to, abychom neohrozili bezpečnost občanů a naši suverenitu.

Jaroslav Bašta: Jde o tzv. dílnu světa, s maximem obchodních příležitostí.

Josef Středula: Jako hrozbu.

Petr Pavel: Čínu vnímám jako bezpečnostní riziko a tento názor říkám dlouhodobě. Už v roce 2015, kdy jsem nastoupil do NATO, jsem před Čínou varoval jako před možnou bezpečnostní hrozbou do budoucna. Je to proto, že Čína má potenciál stát se mocností ve všech důležitých oblastech – od ekonomického vlivu přes vědu až k vojenství. Jako země ale stojí na úplně jiných hodnotách a základech, než které uznáváme my. Její strategické cíle se s našimi vůbec neshodují, takže musíme být ve vzájemných vztazích obezřetní. Co se týče obchodních příležitostí, určitě tam jsou, ale žádnou velkou obchodní výměnu zatím nemáme a nevidím v ní tak velký potenciál, abychom kvůli tomu měnili naše zásady mezinárodních vztahů, například omezovali spolupráci s Tchaj-wanem.

Tomáš Zima: Čína je výzvou odolnosti a schopnostem demokratických zemí. Je to globální problém, musíme ostatní přesvědčit, že náš způsob rozhodování a soužití je pro vývoj ve světě bezpečnější a pro všechny ekonomicky výhodnější.

Danuše Nerudová: Čínu vnímám jako jednu z největších globálních hrozeb. Ve vztahu k ní musíme být velmi obezřetní. Nesmíme Čínu podcenit, jako se nám to stalo s Ruskem. Už roky můžeme vidět, jak se Čína snaží ovlivňovat ve svůj prospěch dění v Evropě a posiluje svůj vliv v Africe. Nelze opakovat chyby z minulosti. Je důležité ve vztahu k Číně hájit naše práva, bezpečnost i suverenitu. Jako hlava státu bych ráda při státní návštěvě Německa přesvědčila německého kancléře Scholze o tom, že Čína představuje pro Evropu nebezpečí a německá real politik vůči Číně je chybou.

Andrej Babiš: Ve vztahu s Čínou se musíme chovat stejně jako další členové EU. Dlouhodobě máme negativní obchodní bilanci, dovážíme 10krát víc, než vyvážíme, a tak je potřeba usilovat o to, aby ta obchodní bilance byla vyrovnanější.

Karel Diviš: Čína je obojí. Obrovský obchodní partner a současně nastupující velmoc, která bude chtít mít odpovídající pozici na světovém hřišti. Tomu ostatně odpovídá i americká vojenská politika, která jako hlavního potenciálního soupeře vidí právě Čínu. Náš postoj musí být nedopustit stejnou chybu, jaká se stala s Ruskem, tedy obchodujme, ale tak, abychom nebyli na Číně závislí.

Marek Hilšer: Pokud jde o Čínu, musíme mít na paměti, že se jedná o totalitní komunistickou diktaturu, kde dochází k neustálému porušování lidských práv. Naše ekonomické vztahy s Čínou nemohou opomíjet skutečnost, že Čína je pro ČR, pro celou EU i pro Spojené státy „systémovým rivalem“. Navíc soustavně usiluje, například pomocí „strategické korupce“, o podvracení demokratického rozhodování i v České republice. Jsem také zastáncem opuštění formátu 14+1, který je pro Česko nevýhodný a nebezpečný.

Nahoru ↑

5. Může prezident vstupovat do sestavování vlády tím, že odmítne jmenovat ministra/ministryni navržené předsedou vlády?

Pavel Fischer: Neměl by do toho tímto způsobem vstupovat. Každého kandidáta bych osobně rád poznal, tak velí slušnost. Předpokládám, že by mi premiér nikoho, kdo by nesplňoval zákonné náležitosti, totiž ani nenavrhl.

Jaroslav Bašta: Jak ukázala dlouholetá praxe všech tří českých prezidentů, může to udělat.

Josef Středula: Konzultace mezi premiérem a prezidentem by měly vždy probíhat, pokud se jedná o složení vlády. Díky tomu se vyvarujeme některých zbytečných přešlapů a znehodnocení politické reprezentace vůči občanům.

Petr Pavel: Za vládu i jednotlivé ministry odpovídá premiér, je to jeho kompetence a prezident by to měl respektovat. To ale neznamená, že by měl prezident jmenovat každého bez výhrad. Pokud bych byl v pozici hlavy státu a s návrhy nesouhlasil, intenzivně bych o kandidátech s designovaným premiérem jednal, dělal bych to ale za zavřenými dveřmi. Kádrování ministrů před televizními kamerami, jako to předvedl Miloš Zeman, považuji za nedůstojné.

Tomáš Zima: Ve zcela výjimečných případech. Prezident by měl především svým jednáním a spoluprací s ostatními předcházet tomu, aby taková situace vůbec nastala.

Danuše Nerudová: Dodržovala bych Ústavu. Prezident není ten, kdo sestavuje vládu. Za vládu odpovídá předseda vlády. Na druhou stranu vždy bych ve své funkci hájila právní stát, naše demokratické zřízení a prozápadní směřování. Z tohoto důvodu bych zvažovala žádost a zřejmě odmítla u někoho, kdo by svými činy šel proti těmto hodnotám.

Andrej Babiš: Ministry vlády bych určitě jmenoval bez výhrad, je to vizitka pana premiéra, koho má ve vládě.

Karel Diviš: Pokud bych se jako prezident dozvěděl nějakou závažnou skutečnost, například že kandidát spáchal hospodářský delikt nebo závažný trestný čin, tak rozhodně ano.

Marek Hilšer: Podobně jako v případě jmenování jakkoli kontroverzních či dokonce trestně stíhaných osob do exekutivních funkcí, jakkoliv se prezidentovi takovýto krok měl příčit, musí konat v souladu s Ústavou. Opět však zdůrazňuji, že bych trval na tom, aby ve vládě sloužily pokud možno takové osobnosti, jejichž působení by bylo zárukou kontinuity právního státu a demokratického zřízení.

Nahoru ↑

6. Má podle vás mít hlava státu v dnešní době pravomoc udělovat milost včetně takzvané abolice?

Pavel Fischer: Ano, je to výsostné právo prezidenta a já bych Ústavu neměnil. Každá milost vyžaduje od hlavy státu exkluzivní pozornost, jinak milost nelze odpovědně udělit. U plošné amnestie by to vyžadovalo nejprve jednat s ministrem spravedlnosti, takže bych s tím počkal, není namístě to komentovat.

Jaroslav Bašta: Samozřejmě má dle článku 63, odstavce 1, písmena j) a k) Ústavy České republiky. Někdy to představuje poslední šanci na dosažení spravedlnosti.

Josef Středula: Ano, je to pořádku, myslím si, že je to možná poslední instance, která může některé situace zmírnit nebo vyřešit. Rozhodně by to ale nemělo být časté a měl by na tom být konsenzus.

Petr Pavel: Pokud jde o individuální milosti z humanitárních či výjimečných důvodů, když například dojde k justičnímu omylu, tak to vnímám jako opodstatněné, ale rozhodně ne jako nástroj, který staví prezidenta nad soudy. V plošné amnestii opravdu nevidím žádný smysl.

Tomáš Zima: Ve zcela výjimečných případech ano.

Danuše Nerudová: Tuto pravomoc bych včetně abolice prezidentovi zachovala, milosti ale musí být vždy řádně odůvodněné a představené veřejnosti a nesmí být zneužívané pro prezidentovy známé. To by byla facka spravedlnosti a všem slušným lidem.

Andrej Babiš: Co se týče milostí, tuto pravomoc bych prezidentovi zanechal, ale posuzoval bych každý případ individuálně po poradě se svými odbornými poradci a ministerstvem spravedlnosti.

Karel Diviš: Institut milosti je trochu feudální přežitek, takže pokud by byl z Ústavy vypuštěn nebo zrušen, asi bych se proti tomu nějak zásadně nestavěl. Když už tam je, tak si dokážu představit, že bych ji někdy udělil. Rozhodně by to nebylo někomu, kdo by způsobil nějakou hospodářskou kriminalitu. Modelový příklad může být, kdy při dopravní nehodě, při složité dopravní situaci, musíte v jedné vteřině zareagovat a omylem někoho zraníte nebo usmrtíte. V takovém případě se o tom dá uvažovat. Pokud jste tedy nebyl pod vlivem alkoholu nebo jiné drogy. Každý případ je nutné posuzovat individuálně a vždy to je obrovská zodpovědnost.

Marek Hilšer: Milost je tradičně součástí trestní spravedlnosti přinejmenším ve všech zemích, vycházejících z tradic římského, ale i anglosaského práva (a nejen tam). Milosti jsou doplněk a nedílná součást systému trestní spravedlnosti a pojistka a garance systému v mimořádných situacích, které nelze předvídat, které třeba zákon neřeší anebo výslovně řešit nemůže. Plní také důležitou úlohu zmírnění tvrdosti zákona v mimořádných situacích. Jsem pro to, aby se s milostmi šetřilo, ale tento institut je rozhodně třeba zachovat. Zajímavým případem byla nedávno milost pro Kordysovy. Byly tam velké pochybnosti nejen o relevantnosti legislativy, ale i správné aplikaci článku trestního zákona. Bylo správné zasáhnout. Ve zcela výjimečné situaci lze garantovat beztrestnost také formou abolice.

Nahoru ↑

7. Osvědčil se podle Vás Aleš Michl v roli guvernéra ČNB, přál byste si, aby zůstal ve funkci i za vašeho mandátu?

Pavel Fischer: Aleš Michl by měl dostat prostor, aby ukázal, že pochopil roli šéfa centrální banky v dnešní krizové době. Zatím se mu to totiž příliš nedaří. Ale jeho mandát je na šest let. Jako prezident bych věnoval velkou pozornost, koho jmenovat do bankovní rady.

Jaroslav Bašta: Zdá se, že ano, osvědčil.

Josef Středula: Aleš Michl byl jmenován, můj favorit to nebyl, ale to neznamená, že bych eliminoval jakékoliv rozhodnutí bývalého prezidenta.

Petr Pavel: To by určitě byla otázka na odborníky, se kterými bych se o složení ČNB radil, ale podle mého názoru a informací, které mám k dispozici, nebyl Aleš Michl tou nejlepší volbou, a proto bych ho nejspíše znovu nejmenoval. ČNB totiž pod vedením Aleše Michla odmítá zpřísnit měnovou politiku, přestože jí to doporučují Mezinárodní měnový fond i její vlastní odborníci.

Tomáš Zima: Nezávislost ČNB je důležitou součástí našeho politického a ekonomického uspořádání. Personální změny nejsou otázkou přání, ale musí vyjít z širší veřejné debaty. Neplánuji změnu, na kterou se ptáte.

Danuše Nerudová: Plně respektuji nezávislost ČNB, pravdou ale zůstává, že Česká národní banka je asi jediná centrální banka na světě, která musela devizově intervenovat po jmenování nového guvernéra. Osobně bych pak od ČNB očekávala aktivnější boj s inflací. Na pasivitu doplácí občané, kterým kvůli tomu klesají reálné příjmy nejvíce v historii. Ráda bych iniciovala změnu Ústavy ohledně jmenování guvernéra, který by měl být podle mého názoru schválen Senátem.

Andrej Babiš: Já to neumím hodnotit, ale je dobře, že úrokové sazby nenavyšuje, je potřeba vnímat to, že eurozóna má třikrát nižší úrokovou sazbu, než máme my. To snižuje konkurenceschopnost a ty sliby ČNB, že navýšením sazeb porazí inflaci, nefungují.

Karel Diviš: Pokud bych měl možnost vrátit se do minulosti, Aleše Michla bych guvernérem nejmenoval. ČNB má jako jeden ze svých hlavních úkolů hlídat inflaci. Celkový postoj centrální banky se odvíjí od složení bankovní rady a míry zastoupení tzv. holubic, které připouštějí vyšší zadlužování a vyšší zaměstnanost na úkor vyšší inflace, nebo tzv. jestřábů, kteří obezřetně hlídají inflaci, a to i za cenu vyšších úrokových sazeb. V tomto směru mám jasno – jmenoval bych ty, kteří splní hlavní roli centrální banky, tedy udržet inflaci na uzdě.

Marek Hilšer: Jmenování členů bankovní rady je výhradní pravomocí prezidenta republiky. Tím Ústava vyjadřuje poměrně mimořádným způsobem potřebu nezávislosti jejích členů. Vlastní prezidentské nominace bych rozhodně pečlivě konzultoval, abych předešel riziku zákulisních „tlaků“. K osobě Aleše Michla: prezident musí vybírat osobnosti s odpovídající odbornou i lidskou reputací, zkušeností a především takové, které nejsou v podezření ze střetu zájmů. Ne osoby, jejichž odborný názor prezidentovi nějak konvenuje. Obecně myslím, že na citlivosti k potenciálnímu střetu zájmů musíme v České republice významně zapracovat. Ve hře je v případě bankovní rady mnoho: finanční a cenová stabilita České republiky.

Nahoru ↑

8. Podporujete zrušení superhrubé mzdy (ke kterému došlo před dvěma lety)?

Pavel Fischer: Hlasoval jsem proti. Její zrušení přineslo vážný výpadek příjmů státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že se nedaří snížit deficit, bude třeba připravit komplexní reformu daní. Ale to není práce pro prezidenta – ten pouze může vládě pomoci téma nastolit a vyjednat s opozicí. A to bych udělal.

Jaroslav Bašta: Podporuji.

Josef Středula: Byli jsme proti jejímu zavedení, byli jsme ale i proti jejímu zrušení, a to zejména proto, že to způsobilo mnohamiliardový výpadek veřejných rozpočtů. Teď máme obrovské deficity veřejných rozpočtů a adekvátní náhradu nikdo bohužel neřeší. Místo toho vláda situaci ještě zhoršuje. Situaci nejen kolem superhrubé mzdy, ale zejména kolem veřejných rozpočtů považuji za velmi velmi vážnou.

Petr Pavel: Zrušení superhrubé mzdy byl správný krok. Byla to anomálie a měli jsme kvůli ní těžce srovnatelné platy se zahraničím. Pro veřejnost to bylo matoucí. Nicméně to mělo být provedeno tak, aby to nezatížilo státní rozpočet. Výpadek daňových příjmů je podstatnou součástí současného strukturálního schodku.

Tomáš Zima: Ano.

Danuše Nerudová: Ne, zrušení superhrubé mzdy byla chyba.

Andrej Babiš: Ano, určitě, bylo to rozhodnutí naší vlády a já si za ním stojím. Díky němu mají lidé úspory, které se za naší vlády zvedly o více než 900 miliard, a mohou tak lépe zvládat náklady spojené s energetickou krizí. Vláda totiž zastropovala příliš vysoko a v podstatě občanům nepomáhá.

Karel Diviš: Obecně už je u nás daňová zátěž zaměstnanců (a obecně práce) vysoká. Daňové příjmy bychom měli hledat jinde – např. u nadnárodních gigantů, kteří tu sice vydělávají, ale zisky tu nedaní.

Marek Hilšer: Kritizoval jsem zrušení výpočtu daně ze superhrubé mzdy, vystupoval jsem proti němu v Senátu. Pořád si myslím, že je možné se k němu v r. 2023 podle původního plánu vrátit.

Nahoru ↑

9. Prozraďte, koho byste chtěl oslovit s nabídkou funkce vedoucího Vaší prezidentské kanceláře?

Pavel Fischer: Měl by to být člověk s bezpečnostní prověrkou, který není trestně stíhaný a splňuje kvalifikační předpoklady.

Jaroslav Bašta: Samozřejmě že své kandidáty mám vybrané. S ohledem na přístup médií k prezidentské volbě je ale nechci vystavovat předem zbytečnému stresu, proto oznámím jejich jména až po postupu do druhého kola. Mohu vás ujistit, že jde o lidi vzdělané, jazykově vybavené, kteří jsou pracovití, věci rozumí, mají pevný charakter a je na ně spolehnutí.

Josef Středula: Učiním tak až ve chvíli, kdy k tomu budu mít pravomoc. Nyní nepovažuji za vhodné komukoliv cokoliv nabízet, nedělám to a ani to dělat nechci.

Petr Pavel: Pavel původně uvedl: Konkrétní jméno zatím zveřejnit nechci, protože jsme se na uveřejnění ještě nedohodli a je potřeba dát oslovené osobě dostatek času, aby si nejdříve uspořádala osobní záležitosti, a to i ve vztahu k současnému zaměstnavateli. Voliče ale mohu ujistit, že v případě úspěchu do funkcí v prezidentské kanceláři jmenuji slušné lidi s vysokým morálním i odborným kreditem. Vedoucí kanceláře i mluvčí budou důvěryhodní lidé, kteří nepřekračují své pravomoci a jednají v souladu s pravidly a působností své funkce. Respekt v pondělí informoval o tom, že si Pavel pro tuto funkci vybral současnou vedoucí kanceláře senátu Janu Vohralíkovou. Následně kandidát její výběr potvrdil a doplnil výhled svého hradního týmu o Tomáše Richtera, který se mu v kampani stará o finance, a svou manažerku komunikace Markétu Řehákovou. Oba by si chtěl vzít s sebou na Hrad.

Tomáš Zima: Představu mám, ale sdělím ji veřejnosti, až bude situace aktuální.

Danuše Nerudová: Kancléřem musí být osoba, která je bezúhonná, má vysoký morální kredit a plně chápe vážnost své dočasně svěřené funkce. Vidí tuto funkci jako službu lidem a státu, nikoli jako výtah k moci, výhodám a byznysovým zájmům. A jako naprostou samozřejmost beru to, že musí mít bezpečnostní prověrku.

Andrej Babiš: Tünde Bartha, která vedla i Úřad vlády v době, kdy jsem byl premiérem ČR.

Karel Diviš: Mám již konkrétní jména, ale zatím je nebudu prozrazovat.

Marek Hilšer: V případě zvolení bude mojí kancléřkou paní Gabriela Svárovská, která již dříve pracovala v kanceláři prezidenta Václava Havla, má letité zkušenosti ze státní správy, diplomacie a nevládního sektoru. Navíc jsem si jist, že nebude mít žádný problém se získáním vysokého stupně bezpečnostní prověrky.

Nahoru ↑

10. Jak si vedl váš předchůdce Miloš Zeman – jmenujte jednu věc, která se mu povedla nejvíce, a jednu, která naopak nejméně, a jak byste ji napravil.

Pavel Fischer: Miloš Zeman dokázal jít svou vlastní cestou, což můžeme vnímat jako svého druhu pozitivní rys. Na druhou stranu jednal tak často v rozporu s právním řádem a s Ústavou republiky, že je třeba napravovat mnohé. Bylo mu například soudem nařízeno, aby se omluvil, protože lhal o svém poradci Zdeňku Šarapatkovi. A to je faul. Protože na slovo prezidenta by se měli občané moci spolehnout. Jako prezident bych k Ústavě a k zákonům přistupoval s odpovědností a s vědomím, že jejich dodržování je povinností. Občané musí vidět, že prezident nestojí nad zákony a že u nás spravedlnost platí pro všechny.

Jaroslav Bašta: Dvakrát po sobě vyhrál přímé prezidentské volby (v roce 2013 a 2018). Dopustil, aby vznikl negativní mediální obraz jeho nejbližších spolupracovníků. Něco podobného bych nepřipustil.

Josef Středula: Rozhodně se mu dařilo vést debatu s občany, to při prvním mandátu zvládl velice dobře. Lidé se s ním nejenom rádi setkávali, ale také mu naslouchali. Měl tak od nich tolik informací, které jsou pro výkon funkce prezidenta republiky důležité. Co se mu nepovedlo, byla slovní spojení, která používal vůči některým svým oponentům. Ta používat nemusel. To spíš přispělo ke zhrubnutí atmosféry na politické scéně. Také mi vadil jeho příklon k Číně a Rusku, ale to sám v minulých měsících vyhodnotil jako chybné. Náprava je možná především tak, že bude probíhat dialog o společnou zahraniční politice mezi vládou a prezidentem.

Petr Pavel: Najít věc, která se mu povedla, to je docela těžké. Jmenoval bych například cesty do regionů, kdy zejména v prvním mandátu často jezdil za voliči a komunikoval s nimi. Ale především během druhého mandátu toho pro Česko udělal více špatného než dobrého. Udělal nám například špatné jméno v zahraničí svými nekritickými reakcemi vůči Rusku a Číně, svým dlouhodobým prohlašováním, že Rusko pro nás není hrozbou, a neustálým poukazováním na to, že jedinou relevantní hrozbou je mezinárodní terorismus.

Tomáš Zima: Cením si jeho konzistentní podpory Izraele. Nesouhlasil jsem s prezidentem, když odmítl jmenovat některé navržené vysokoškolské profesory, a jako rektor Univerzity Karlovy jsem podal žalobu.

Danuše Nerudová: Oceňuji, že nejen v kampani, ale i při výkonu úřadu v prvním funkčním období byl přítomen mezi lidmi a dal jim přinejmenším pocit, že nejsou přehlíženi. Nesplnil ale dle mého názoru sliby, které občanům dal. A jeho vítězstvím nevyhráli občané, ale především zájmy jeho spolupracovníků. Podcenil také ruskou hrozbu a aktivně pomáhal posilovat ruské zájmy v Evropě. Osobně bych ráda za érou Miloše Zemana zavřela dveře. Chci se plně soustředit na budoucnost nás všech.

Andrej Babiš: Myslím, že na tuto otázku budou odpovídat novináři nebo politologové, nemyslím si, že je vhodné, abych to komentoval.

Karel Diviš: Miloš Zeman měl vždy velký cit pro to vystihnout, co obyčejné lidi zajímá a trápí. Například obava z imigrace muslimů nebo ze špatně zvládnuté inkluze. Druhou věcí pak je, jak tato a další témata využíval. Za nejvíce nešťastné považuji, že některé jeho kroky poškodily důvěru v prezidentskou instituci – zejména jde o jeho nejbližší spolupracovníky, včetně pochybné milosti pro jednoho z nich.

Marek Hilšer: Prezident Zeman zejména v průběhu svého prvního mandátu navštěvoval regiony a zde se setkával s občany. To je důležité, jakkoliv jsem mnohá jeho „poselství“ občanům považoval za problematická. Prezident Zeman má svůj podíl na současném rozdělení společnosti a nepřátelství, které panuje mezi různými skupinami obyvatel. Prezident Zeman si často nevedl dobře ani v zahraniční politice. Nejvíc jsem kritizoval jeho nadbíhání Rusku, a to poprvé už v r. 2014 a později hlavně v souvislosti s diskusí o účasti Rosatomu v tendru na stavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Hodnotím velmi negativně i jeho postoj k Číně a uspokojování partikulárních zájmů některých finančních skupin na úkor zájmů České republiky. Kvituji, že po letech přiznal chybu a konečně odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině.

Nahoru ↑

Jakub Grim, sel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme