Autor

Vít Schmarc

Jsem ročník:
1979

Předtím jsem stihnul?
Jíst, meditovat, milovat...

Nejraději poslouchám?
Stále ještě ten metal (nejlépe severský a černý, ale stálou úchylkou zůstává hlas Bruce Dickinsona a vintage zvuk Iron Maiden), plus nejrůznější postrockové a shoegazové halekačky, výběrově hip hop, zamračené starce s klobouky, popíky, tlusté basy, turbofolky a tancovačky z amplionu kolegy Stuchlého.

Mé nejoblíbenější filmy?
Lyrické a málomluvné. Ale i epické a hlučné. Takže produkce pánů jako Michael Haneke, Lars von Trier, Nicolas Winding Refn, Anders Thomas Jensen, Aki Kaurismäki, Nure Bilge Ceylan, Semih Kaplanoglu, Alfonso Cuarón, Christopher Nolan, Andrew Niccol, J. J. Abrams, Steven Soderbergh, James Cameron… Plus (skoro) všechny Bondovky.

Jestli čtu, tak většinou?
Kde co. Českou literaturu 20. století, blázny, výstředníky, marxisty a buřiče (Eagleton, Althusser, Žižek...), s láskou též americkou prózu (především Cormac McCarthy a Philip Roth), severské detektivky (zastydlý fan Wallandera a Harry Holea), z nové české především mistra imaginárních kaskád Michala Ajvaze.

Když mám volný čas, tak ho trávím?
Knihy, filmy, budování těla, pivní turistika, lenošení.

K jídlu a pití si nejraději dopřávám?
Pivo. Spodně kvašené pilsnery z českých minipivovarů, speciály všeho druhu a ze všech koutů světa. Vysazený na ALE a aroma chmelů Amarillo, Cascades, Citra, Golding a spousty dalších, které zatím neumím pojmenovat...

Co bych chtěl sdělit světu?
Tak to vim opět naprosto přesně…

Autor na Twitteru RSS autora vitek.schmarc@rozhlas.cz

Články autora

31. 10. 2011 |Vít Schmarc |Film

Tři mušketýři: Touché do vlastních kalhot

Paul W. S. Anderson není typem režiséra, který by jakkoli přepisoval dějiny. Je to klasický prototyp proletáře filmového byznysu, který se naučil pár funkčních triků a vytrvale soustruží obdobné a na stejných základech fungující snímky.

26. 8. 2011 |Vít Schmarc |Film

Kovbojové a vetřelci: Tahle země není pro ufony!

Kovbojové a vetřelci byli určitě dobře načasovaným produktem, který se mohl opřít o stále silnou poptávku po mimozemských agresorech a navíc i o vzkříšený zájem o žánr westernu. Šílený mash-up kovbojky a science fiction přišel do kin ve správnou dobu a se správnou hvězdnou gloriolou.

41:20

26. 8. 2011 |Aleš Stuchlý, Vít Schmarc |Film

Ugrofinská zenová meditace s Benedekem Fliegaufem

Napřed dechová rozvička se Svarte Greiner, posléze už rovnýma nohama do nezvykle zklidněných a kontemplativních Čelistí, kterým dominovalo omamné maďarské zaříkávání Benedeka Fliegaufa, který přišel, viděl a ovládl. Jeden z nejzajímavějších evropských filmařů si obvykle neklidné vlny Čelistí podmanil svým lehkým sarkasmem a niterným líčením vztahu k filmařině i vlastním dílům.

19. 7. 2011 |Vít Schmarc |Film

Hanna: Dospívání na ostří nože

V pořadí čtvrtý film britského režiséra Joe Wrighta je poměrně překvapivým úkrokem z jeho klasicko-melodramatické linie, po níž dosud úspěšně kráčel. Hanna vstupuje do radikálně odlišného žánru, ačkoli její mladá, nevypočitatelná a impulzivní hrdinka dost možná vzdáleně připomene postavu literární manipulátorky Brionny z Pokání.

26. 4. 2011 |Vít Schmarc |Film

Zdrojový kód: 8 minut na lásku i smrt

Mrknutí oka. Vlak. Cizí město. Cizí žena, která ho zjevně dobře zná. Cizí tvář v zrcadle. Zmatených 8 minut bloudění vagony a pak masivní exploze. Další mrknutí oka. Kovový skelet připomínající kabinu lunárního modulu. Pilotní křeslo. Ženská tvář na obrazovce, která naléhá, aby si vzpomněl, co ve vlaku viděl. Poslední, co si kapitán Colter Stevens pamatuje, je mise v Afghánistánu. Prostor mezi minulostí a přítomností tone v mlhách. Jistá je jen jedna věc – ať už je, kým chce, musí se vrátit do cizího vlaku, k cizí ženě, na přesně vymezených 8 minut. Během nich musí určit viníka exploze, která vlak rozmetá.

7. 4. 2011 |Vít Schmarc |Film

Ďábelské marimby: neohoblovaná realita

Guatemalský režisér Julio Hernandez Cordon narazil během natáčení jednoho ze svých předchozích snímků na zajímavý osud. Vystrašený hudebník Don Alfonso se ve zcela vyklizeném domě ukrýval před vyděračským gangem a jediné, co umanutě strážil, byl tradiční guatemalský nástroj marimba (laicky vzato jakýsi přerostlý xylofon) s výmluvným nápisem Siempre Juntos.

6. 4. 2011 |Vít Schmarc |Film

Sucker Punch: podpásovka… Ale komu?

Nový film Zacka Snydera tragicky propadl u kritiky, dobře si nevede ani u diváků. Sám tvůrce se v rozhovorech hájí tím, že nebyl dobře pochopen – lidé šli do kina na nekomplikovanou popcornovou podívanou, on jim nabídl komplikovanou burlesku, která útočí na zneužívání žen a agresivní chlípnost současných diváků. Sucker Punch tak má být dle tvůrce záludnou podpásovkou těm, kteří se vzrušují u představ ozbrojených dívek v negližé.

5. 4. 2011 |Vít Schmarc |Film

Morgen: dorozumění bez porozumění

Celovečerní debut rumunského režiséra Mariana Crisana se nese v duchu dorozumění bez porozumění a času, který se dlouze vleče. Prostředí rumunsko-maďarského pohraničí, jehož značně volný rytmus dokáže film Morgen tak věrně zprostředkovat, rámuje příběh nepravděpodobného přátelství zádumčivého rumunského rybáře a hovorného tureckého uprchlíka, který se snaží dostat za rodinou do Německa. Ač taková synopse nápadně zavání humanizujícím sentimentem, v Crisanově pojetí dominuje sarkasmus povstalý z banality a pozorný bezeslovný detail.

5. 4. 2011 |Vít Schmarc |Film

Sebbe: na periferii zájmu, v centru zoufalství

Skandinávie, sociální deprivace, šikana, rozklad rodiny… Dala by se z toho udělat pomalu jakási mantra, kterou naposledy velmi úspěšně zopakovala Susanne Bier ve své oscarové přímluvě za lepší svět. Sebbe debutujícího švédského režiséra Babaka Najafiho na rozdíl od ní žádné konkrétní řešení nenabízí a zůstává věrný analytickému duchu sociálního dramatu, pro něž jsou prvořadé vazby mezi postavami a důkladně vykreslený kontext, z něhož daný společenský problém vyrůstá.

25. 3. 2011 |Vít Schmarc |Film

Všemocný: až příliš čistý thriller

Z umolousaného rádoby spisovatele světáckým milionářem za pár dní? Nic nemožného, máte-li malou nenápadnou pilulku jménem NZT, která vám v mžiku odemkne nevyužitý potenciál mozku a dodá sebevědomí rozeného vítěze.

10. 3. 2011 |Vít Schmarc |Film

Králova řeč: koktavý hlas dějin

Co dělá krále králem? Boží požehnání? Předurčení? Víra poddaných? Honosný šat? Nebo je to jeho hlas? Na sklonku 20. a začátku 30. let, kdy světu vládne rozhlas, spojující centrum a periferii britského impéria do pevného celku, bezesporu. Jistý hlas krále Jiřího V. odráží královský majestát. Hlas jeho syna vévody z Yorku je ale plný strachu a nejistoty.

10. 2. 2011 |Vít Schmarc |Film

Černá labuť: dokonalost nestačí

Pokud si odmyslíme kontroverzní „new age" fantasy Fontána, je poslední Aronofského tvorba až obdivuhodně semknutá. V centru jeho dramat stojí obsese, která žene postavy do víru sebezničení - ať už jsou to drogy v Rekviem za sen, bouření tribun a požitek ze zápasu ve Wrestlerovi nebo balet v Černé labuti.

13. 12. 2010 |Vít Schmarc |Film

Široce otevřené oči: řeznická romance

Homosexuální láska uprostřed ortodoxní židovské komunity v Jeruzalémě - těžko si představit křiklavější téma. A těžko si představit méně křiklavý způsob než ten, jakým ho uchopil izraelský režisér Haim Tabakman ve své prvotině Široce otevřené oči.

10. 12. 2010 |Vít Schmarc |Film

Náš den přijde: v říši ryšavých mizantropů

Není dozajista náhoda, že děj své prvotiny situoval francouzský režisér Romain Gavras z velké části do oblasti Pas-de-Calais, vroucího kotle etnického napětí. Přestupní stanice menšin na cestě za svobodou je místem střetu a selhávání multikulturní společnosti.

7. 12. 2010 |Vít Schmarc |Film

Carlos: televizní tlouštík po liposukci

Otec, zavilý leninista, mu dal do vínku jméno Iljič a tím předurčil jeho životní pouť. Celým jménem Iljič Ramíréz Sanchéz, ale lépe známý jako Carlos, či Carlos Šakal. Obávaný venezuelský terorista, který v 70. a 80. letech prodával bolševickou revoluci především v žoldu LFOP.