Morgen: dorozumění bez porozumění
Celovečerní debut rumunského režiséra Mariana Crisana se nese v duchu dorozumění bez porozumění a času, který se dlouze vleče. Prostředí rumunsko-maďarského pohraničí, jehož značně volný rytmus dokáže film Morgen tak věrně zprostředkovat, rámuje příběh nepravděpodobného přátelství zádumčivého rumunského rybáře a hovorného tureckého uprchlíka, který se snaží dostat za rodinou do Německa. Ač taková synopse nápadně zavání humanizujícím sentimentem, v Crisanově pojetí dominuje sarkasmus povstalý z banality a pozorný bezeslovný detail.
Film Morgen je poskládaný z dlouhých záběrů, které jsou často suše popisné. Sledují aktéry při zcela banálních činnostech, jaké jen prostředí rumunského pomezí nabízí. Ztichlé rybaření, chůze městem, prostoduché hovory v místním diskontu potravin, žvanění v ošuntělé nálevně nad sklenkou pálenky. Dlouhé kamerové nájezdy jsou samoúčelně natahované jen zdánlivě – často totiž pracují s komikou nechtěného, s náhodou, s banalitou, která se po chvíli sledování stává až hypnoticky podmanivá svou poezií obyčejnosti (geniální je zejména scéna z lokální „pralesní“ fotbalové ligy, v níž se v druhém plánu rozhoří strašlivá bitka).
Dominantní motiv přátelství malého uprchlíka a rozložitého vesničana je budován navzdory konvencím. Jejich vzájemné porozumění je vyloučené, kromě slov „morgen“ a „Allemagna“ je jejich komunikace dána jen gestem a činností. Nelu a Behran se sbližují v atmosféře ospalého přešlapování a jejich interakce je plná přirozeného humoru, který vyplývá i z hereckého obsazení. Roztomile se křenící snědý skřítek Yilmaz Yalcin svým rtuťovitým herectvím ostře kontrastuje s pomalým a neohrabaným Andrásem Hatházim, jehož Nelu je z podstaty lakonický. Jemné náznaky souznění obou mají v důsledku onu magickou sílu, kterou slovní porozumění může už jen utlumit.
Síla nevysloveného je tím, co z Morgen dělá pozoruhodný film. Jakákoli angažovanost či kritika poměrů v rumunsko-maďarském pohraničí není ničím tezovitým, schematickým, ale pramení výhradně z čistého filmového jazyka náznaku a zachycené banality. Problémy nelegální imigrace nejsou před divákem násilně formulovány, ale bedlivě sledovány pozornou, intimní a přitom nikoli šmíráckou kamerou Tudora Mircey. Ta s prostředím hladce splývá a vtiskuje jemu i postavám punc naprosté přirozenosti.
Debut Mariana Crisana v sobě spojuje formální minimalismus s plnými charaktery, které se obejdou bez slovních berliček. Morgen je tragikomedií banálních událostí, tragikomedií o přátelství, pomoci, neočekávané blízkosti a poetické nudě. Paradoxy současné Evropy tu vyvstávají z povahy filmové řeči, nikoli z přežvýkané ideologické angažovanosti. To nejdůležitější se vyjevuje v ploché rumunské pustině vzácně samo.
Hodnocení: 85 %
Morgen (Rumunsko / Francie / Maďarsko, 2010, režie: Marian Crisan)
