Sucker Punch: podpásovka… Ale komu?
Nový film Zacka Snydera tragicky propadl u kritiky, dobře si nevede ani u diváků. Sám tvůrce se v rozhovorech hájí tím, že nebyl dobře pochopen – lidé šli do kina na nekomplikovanou popcornovou podívanou, on jim nabídl komplikovanou burlesku, která útočí na zneužívání žen a agresivní chlípnost současných diváků. Sucker Punch tak má být dle tvůrce záludnou podpásovkou těm, kteří se vzrušují u představ ozbrojených dívek v negližé.
Příběh copaté holky, která skončí přičiněním tyranského otčíma v blázinci a odtud se musí vysvobodit fantaskním bojem s perverzní fantazií svých věznitelů, má celkem lákavý rámec nespolehlivého vypravěče – na jedné straně je tu odpudivé prostředí blázince z dob, kdy se ještě chorá mysl léčila hřebíkem, na straně druhé je tu fantazie, která surové prostředí léčebny mění v luxusní kabaret-nevěstinec a následně expanduje do imaginárních světů, v nichž se zrcadlí jednotlivé motivy. Snyder tak může vesele používat široký rejstřík nálad – od morbidních kulis blázince až po explozivní prostory neomezené představivosti.
Nápad sice ambiciózní, ztvárnění však pokulhává. Ještě více než v předchozích Snyderových filmech tu vyniká jeho šroubovaný jazyk, který příběh parceluje do klipových celků. Pustí se vybraná hudba a režisér k ní zkomponuje patřičný vizuální doprovod. Sucker Punch funguje celý na stejném principu – hrdince pustí její věznitelé skladbu a ona na ni zatančí, přesněji řečeno vybájí si akční příběh, v němž s pistolí a mačetou ničí protivníky po tuctech. Aby tato koláž fungovala jako filipika proti agresivnímu sexismu, musela by disponovat solidním spojovacím prvkem v podobě plnohodnotných postav a vypravěče s nadhledem, jenže to ve filmu zcela chybí. Celá struktura se tak bortí jako vizuálně přetížený domeček z karet.
Herecké výkony jsou z kategorie otřesných. Že Zack Snyder vede herce „benevolentně“, je věc známá, ale soubor dam, které ve spodničkách zkouší před kamerou imitovat drama, by místy potřeboval ohlávku a bič. Lepé děvy možná dokonale naplňují stereotyp spoře oděných heroin, ale jejich herectví je pouťové. Tam, kde by se měly třeskuté obrazové fantazie napojovat do děje skrze postavy a vytvářet koherentní celek, zeje naprosté vakuum. Sucker Punch tak vyhlíží jako nahrubo slátané monstrum, které navíc zřetelně vrávorá v motivacích a pokusech o morální přesah. Některá povrchní zenová moudra působí vysloveně nepříčetně.
Samozřejmě, na filmy Zacka Snydera se chodí kvůli akci a té je v Sucker Punch vrchovatá porce. I tady jsou ale patrné rozpaky. Popkulturní nálož je krotká, nepůvodní a záhy začne otupovat záměrným pozérstvím. Ať už nohaté holky porcují parní Prušáky, gigantické samuraje, tupé trolly nebo lesklý robotický šrot, působí film otupěle, jako by se neuměl rozhodnout, zda má být ona vizuální pastiš více kritická směrem k pasivně konzumentské masové kultuře, nebo spíše poplatná její estetice. Nakonec tedy zkouší lascivně vyhovět obému.
Na to, aby Sucker Punch fungoval jako přímočará zábava, působí až příliš neohrabaně a polovičatě. Na to, aby fungoval jako provokativní kritika sexuálního násilí, mu zase chybí větší odstup a umění radikální nápad převést do funkčního filmového tvaru. Ve výsledné podobě tak Snyderovy necudné holčičky připomínají překotnou masturbační fantazii, která místo mířených podpásovek rozdává zmatené údery – i do vlastních řad.
Hodnocení: 40 %
