Ruské sojuzy zkrátily cestu k Mezinárodní vesmírné stanici na 6 hodin
Ruská vesmírná loď Sojuz zakotvila u mezinárodní stanice jen šest hodin po startu. Na přibližovací manévr jí stačily pouze čtyři oběhy Země. Dříve to trvalo přes třicet oběhů a déle než dva dny. Novou trajektorii si lidská posádka vyzkoušela poprvé. Testovala se už ale na třech předchozích nákladních letech.
Rychlejší cesta na mezinárodní stanici má ale kromě úspory času ještě další výhody. Kosmonauti totiž nejsou nuceni strávit tak dlouhou dobu v málo pohodlném a stísněném prostředí kosmické lodě.
„Z toho také vyplývá to, že se ušetří i materiál – jednak palivo, ale i kyslík nebo energie, která je v případě nutnosti potřeba k samostatnému letu kosmické lodi. Tím mám na mysli, kdyby musela posádka rychle opustit mezinárodní stanici, tyto dopravní lodě jsou jediný prostředek, který k tomu mají,“ říká ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář.
O podstatném zkrácení cesty na Mezinárodní vesmírnou stanici mluvil ve vysílání ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář
Zrychlení kosmické lodi si podle něj vyžádá svou ‚daň‘ – konkrétně to znamená, že musí být v řídicím středisku dostatečné nástroje a kvalitní lidé, kteří musí být schopni především rychle a s větší přesností než dříve spočítat trajektorii a polohu lodi.
„Navíc na to musí být vyhrazeny příslušné senzory a zařízení nejen na stanici, ale i na kosmické lodi, protože se k sobě musí dostat. Daň je v tom, že kosmonauti mají zatraceně dlouhý den, protože během celé té doby nemůžou jít spát, a když si připočtete, že jsou třeba už devět hodin před startem vzhůru, to je jistě nepříjemné,“ popisuje Kolář.
Vesmírné lety jsou především otázka matematiky, trajektorie byla spočítaná už dávno, ale používat se začala teprve teď.
„V 60. letech lety amerických programů a nakonec i první sojuzy, které dělaly první setkání, je udělal ještě během kratší doby. To, proč se to nepoužívalo v téhle konkrétní podobě letu na stanici, bylo proto, že jak americká NASA, tak ani ruská strana do toho nechtěly přinést nezbytné riziko, které to s sebou před čtyřiceti lety přinášelo,“ uzavírá Jan Kolář.
