Američané podle nově odtajněných dokumentů věděli o masakru v Katyni už za války
Spojené státy věděly o katyňském masakru už v roce 1943. Vyplývá to z archivních materiálů, které se až teď dostaly na veřejnost ve Washingtonu. Američané tehdy informaci nejspíš nezveřejnili proto, že nechtěli riskovat roztržku se sovětskými spojenci.
Katyň patří k nejtemnějším místům rusko-polských vztahů. V roce 1940 povraždila sovětská tajná policie NKVD v zajateckých táborech přes 20 tisíc polských důstojníků a příslušníků inteligence.
Po dlouhá desetiletí Sovětský svaz vinu popíral a svaloval ji na německou nacistickou vládu. Tuto verzi podporovaly i Spojené státy a Velká Británie.
Podle nově zveřejněných dokumentů odvedli němečtí vojáci v roce 1943 skupinu britských a amerických vojenských zajatců k masovým hrobům, které objevili na dobytém území.
Tématu nově zveřejněných dokumentů o masakru se věnoval Radiožurnál v Ozvěnách dne s Igorem Lukešem z Bostonské univerzity, ruské reakce přiblížila zpravodajka Lenka Kabrhelová
Vojáci Donald Stewart a John Van Vliet o tom, co viděli, informovali kódovanými zprávami Washington. Ve svých zprávách mimo jiné uvedli, že těla už byla ve značném stadiu rozkladu, a proto nemohlo jít o oběti Němců, kteří území získali teprve nedávno.
„ Zcela nové zjištění je, že v rámci americké vojenské zpravodajské služby během druhé světové války existovala organizace MIS-X, která úspěšně komunikovala s americkými válečnými zajatci. Právě díky této službě Washington a konkrétně prezident Roosevelt věděli už během této války, že za smrt polských důstojníků nesou zodpovědnost Sověti a ne Němci,“ říká profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.
Záměrem Němců bylo, ale zajatci svým svědectvím o hrobech přispěli k protisovětské propagandě. Nacisté také doufali, že se podaří vyvolat rozkol mezi západními spojenci a sovětským diktátorem Josifem Stalinem. Právě obava z takové roztržky byla podle Lukeše zřejmě důvodem, proč Washington na informace o válečném zločinu nijak nereagoval.
„Během války by byl nesmysl začít nějakou velkou veřejnou hádku v rámci protihitlerovské koalice. Ale proč potom národní archivy ve Washingtonu odtajnily tyto zásadní dokumenty až v roce 2012? Domnívám se, že jedním z důvodů bylo neriskovat hrozící roztržky s Moskvou, ať už během studené války nebo až více než 20 let po jejím konci,“ vysvětluje Igor Lukeš.
Pozůstalí žádají plnou rehabilitaci obětí. Zatím marně
Poprvé se Moskva ke zločinu přiznala až v roce 1990, ale i potom zůstávala spousta nezodpovězených otázek. Leccos se změnilo po letecké katastrofě u Smolenska v roce 2010, kdy při cestě na připomínku kdyňské tragédie zahynula polská vládní delegace v čele s prezidentem Lechem Kaczynským.
Rusko potom zaujalo vstřícnější postoj, nicméně příbuzní polských obětí masakru i někteří ruští historikové poznamenávají, že řada dokumentů dál zůstává utajena.
Teď doufají, že by rozhodnutí americké strany odtajnit dokumenty mohlo přimět k podobnému kroku i Rusko, jehož archivy jsou částečně uzavřeny.
Moskva se léta brání tím, že velkou část odtajněných materiálů týkajících se zločinu už Polsku předala a že oběti nemůže rehabilitovat, jak žádají pozůstalí, protože některé dokumenty byly zlikvidovány.
Co se týče oficiální reakce na zveřejnění tajných dokumentů ve Spojených státech, ta zatím v Rusku nezazněla. Hlavní vojenská prokuratura, která zločin vyšetřovala až do roku 2004, uvedla, že dosud nedostala z americké strany oficiální informace.
Ruští historikové z hnutí Memorial, kteří dlouhodobě vedou vlastní šetření, mají za to, že o průlomovou zprávu by šlo v případě, kdyby se prokázalo, že Spojené státy a Británie věděly o zločinu už v roce 1940. Ať už takové dokumenty existují, nebo ne, měla by se podle historiků Moskva odhodlat k rehabilitaci všech obětí. To ale v tuto chvíli není pravděpodobné.
Zvětšit mapu
