Čeští vědci našli nový způsob, jak identifikovat kostry za starověkého Egypta. Písaři měli specifické vady
Práce staroegyptských písařů mohla vést ke specifickým změnám na jejich kostrách. Ukazuje to studie českých vědců publikovaná v časopise Scientific Reports. Podle expertů byly u písařů v porovnání s jinými muži častější například degenerativní změny krční páteře nebo artróza čelistního kloubu. Poznatky by vědcům mohly do budoucna pomoci určit u koster jedinců, o kterých nejsou známé jejich tituly ani informace o životě, zda byli písaři.
V tiskové zprávě o tom v pátek informovala Univerzita Karlova.
„Pokud tedy bude nalezena kostra muže se silně degenerovanou krční páteří, artrózou čelistního i ramenního kloubu nebo palce pravé ruky či kolena, bude na prvním místě otázka, zda to také nebyl písař,“ uvedla hlavní autorka Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Národního muzea.
Bruker Havelková je také členkou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Tým odborníků z Univerzity Karlovy, Národního muzea a Českého vysokého učení technického zkoumal kosterní pozůstatky asi 70 dospělých mužů, mezi nimi 30 písařů, kteří byli pohřbeni na nekropoli v egyptském Abúsíru mezi lety 2700 a 2180 před naším letopočtem.
Zjistili, že u koster písařů jsou častější i například změny v oblasti pravého ramene či pravého palce na ruce a kolenního kloubu. Změny se podle vědců týkaly i úponů svalů a vazů na pažní kosti a levé kyčelní kosti.
Mayové obětovávali kromě panen i malé chlapce. Vědci to zjistili díky tisíc let staré DNA
Číst článek
Změny na krční páteři a ramenech písařů mohou být podle vědců důsledkem dlouhodobého sezení se zkříženýma nohama, hlavou předsunutou dopředu, ohnutou páteří a bez opory rukou.
Změny na kolenou, kyčlích a kotnících by mohly podle vědců naznačovat, že písaři možná dávali přednost sezení s levou nohou v kleče nebo se zkříženýma nohama a pravou nohou v podřepu. Písaře v obou těchto polohách podle vědců zobrazují i sochy a nástěnná výzdoba v hrobkách.
Opotřebení čelistních kloubů je podle vědců pravděpodobně důsledkem žvýkání konců stonků rákosu tak, aby se podobaly štětcům.
Termín písař byl ve starověkém Egyptě třetího tisíciletí před naším letopočtem vyhrazen mužům, kteří zastávali širokou škálu správních funkcí, uvedli odborníci. Tito lidé měli v tehdejší společnosti podle odborníků výsadní postavení, protože pouze asi jedno procento obyvatelstva bylo gramotné.
