Vědci zainteresovaní do výzkumu věří, že se lidé na Aljašku dostali před 20 tisíci lety ze Sibiře přes Beringovu úžinu. Ta je v současnosti zalitá mořem a odděluje Tichý a Severní ledový oceán.

V současnosti 88 kilometrů široký průliv je ale jen 30 až 50 metrů hluboký. Při poslední době ledové se hladiny moře výrazně snížily a to pravděpodobně natolik, že to umožnilo přejít lidem z oblasti Sibiře na americký kontinent po suchu.

Později úžinu opět zalilo moře. Nález podporuje teorii, že se na Aljašku dostala jediná migrační skupina před asi 20 tisíci lety. Podle profesora Eskeho Willersleva a jeho kolegů, kteří za výzkumem stojí, se pak tito lidé stali předchůdci dnešních indiánů a amerických Inuitů. Kostru objevil tým archeologů už v roce 2013 na nalezišti Upward Sun River. 

O nálezu se teď znovu mluví kvůli zkoumání DNA kostry šestitýdenní holčičky pojmenované v překladu "Dívka vycházejícího slunce", které provedl tým profesora Willersleva. Zkoumání ukázalo nejen to, že jsou to zatím nejstarší lidské pozůstatky objevené na Aljašce, ale taky to, že dívka patřila k dosud neznámé skupině lidí.

Ta je příbuzná s těmi, které dnes označujeme za původní Američany a jedná se tak pravděpodobně o úplně první skupinu lidí, která se oddělila, a později se z nich vyvinuli dnešní Indiáni. Vědci proto teď věří, že zkoumání ostatků umožní lépe pochopit historii původních obyvatel Ameriky.

Vědci se snaží získat pojem o historii tím, že mapují mutace a chyby, které se v DNA postupně kupí po generace. Tyto vzory pak zkombinují s demografickým modelem a umožní tak naznačit spojení mezi různorodými skupinami, které se objevovaly v dlouhých časových úsecích.

Studie naznačuje, že se původní americká skupina začala geneticky odlišovat od Asiatů asi před 34 tisíci lety a k úplnému oddělení pak došlo asi před 25 tisíci lety. To se stalo buď kvůli překročení Beringovy úžiny, nebo alespoň jiným geografickým oddělením této skupiny lidí od zbytku Sibiře.

Další změny pak nastaly později, kdy se část obyvatel přesunula dál na jih do oblastí, které už nepokrýval led. Tím vznikly dvě odlišné genetické skupiny, které vědci pokládají za předchůdce současných Indiánů a amerických Inuitů.

Podle profesora Willersleva dal nález vědcům do rukou další část důležité skládanky. Předtím mohli vycházet jen z mladších pozůstatků na americkém kontinentě, které porovnávali s těmi staršími objevenými na Sibiři.

I když tento objev otevřel dveře dalšímu bádání, nedokáže ale na některé otázky definitivně odpovědět. Willerslev tvrdí, že je potřeba najít další pozůstatky na Aljašce i Sibiři a dál je porovnávat. To je ale problematické. Půda na Aljašce je totiž kyselá a to nesvědčí zachovávání lidských pozůstatků a hlavně v nich obsaženého DNA.

Matěj Štýs Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít