Vědci v laboratoři Masarykovy univerzity jsou schopni pomocí přístroje s názvem eye-tracker diagnostikovat dyslexii. Pacient si sedne před počítač, hlavu dá do opěrky a jeho úkolem je číst různé texty.

Na kvádru se participantovi před obličejem rozsvítí několik červených bodů. „Kvádr se nazývá eye-tracker. Červené body jsou zdroje infračerveného záření, které dopadají do oka, od oka se odráží a přístroj je potom schopen přepočítat, kam se daný participant dívá,“ vysvětluje pro Radiožurnál Nicol Dostálová, která v laboratoři pracuje.

Pacient čte nejprve slabiky, poté běžný text a nakonec slova, která nedávají smysl. „Jde o to, že když dyslektické děti čtou normální text, tak může docházet k tomu, že si dyslektik může nějaká slova domýšlet, což by se v tomto případě dít nemělo, daný dyslektik musí ta slova reálně přečíst,“ popisuje Dostálová.

Výsledky se poté pracovníkům objevují na počítači ve formě různě velkých zelených a oranžových koleček. Jejich velikost značí dobu, kterou čtenář na přečtení dané slabiky potřeboval. 

„Oranžová kolečka, která mají poměrně velký průměr, nám značí dyslektické čtení. Čtenář se na těch konkrétních slabikách na nějakou poměrně dlouhou dobu zastavil a zkoušel ji nějakým způsobem přečíst,“ říká Dostálová.

Sledování chyb

Podle vedoucího Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity Romana Švaříčka by takovéto eye-trackingové testování mohlo zlepšit práci hlavně pedagogicko-psychologických poraden.

„Odborník z pedagogicko-psychologické poradny sleduje jak chyby při čtení nahlas, tak délku samotného čtení celé dané úlohy. Zatímco když si k tomu zapneme eye-tracker, tak se mnohem hlouběji podíváme na to, jaké detailní chyby náš čtenář dělá, a zároveň můžeme na milivteřiny sledovat, jak dlouho četl jednotlivá slova, jednotlivé slabiky,“ vysvětluje Švaříček.

Odborníci by tak mohli zjistit, s čím přesně má dítě problém, a navrhnout mu řešení přímo na míru.

Brněnští vědci zatím otestovali eye-tracker na desítkách dětí a podle Švaříčka jsou schopni s devadesátiprocentní jistotou zjistit, zda je participant dyslektik, nebo ne.

Celé eye-trackingové zařízení by chtěli vědci do budoucna zmenšit tak, aby bylo přenosné. „Dokážeme si představit, že by učitelé rozdali dětem třeba brýle. Tak bychom mohli odchytit například ve třetí nebo čtvrté třídě všechny žáky, kteří si zaslouží pečlivý test v pedagogicko-psychologické poradně,“ popisuje svou vizi vedoucí ústavu.

Nyní se ale vědci snaží především dokončit počítačový eye-tracker. Doufají, že ho poradny začnou používat do pěti let. 

Michal Šafařík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít