Jan Hajič z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd pouští ukázku dvou gregoriánských chorálů, které by správně měly být úplně shodné. Ve skutečnosti se ale liší.

„Německý začátek, který máme dokonce přeložený do češtiny, znáte ho z rorátů Mnozí spravedliví, zní takhle. Všimněte si toho druhého intervalu na slabice ra,“ upozorňuje. „SpraveDLIví je na jiný tón,“ dodává pro Radiožurnál.

Gregoriánské chorály byly už ve středověké Evropě nedoprovázené náboženské zpěvy. Byly slyšet v katedrálách i malých kostelech, a byl to způsob, jak posvátné texty předat dalším generacím. I proto se podle Hajiče přísně dbalo na to, aby se v ničem nelišily. „V praxi se ukazuje, že to tak jednotné nebylo. A to je to, co je zajímavé z hlediska oboru kulturní evoluce,“ podotýká.

Čeští vědci proto z databáze digitální choralistiky vezmou přes 15 tisíc melodií a vloží je do unikátního systému ChantLab. Ten pak jednotlivé gregoriánské chorály porovná třeba podle barev jednotlivých tónů.

„To je jenom pomůcka podle výšek tónů. Všechny C2 jsou zelené, všechny A1 jsou fialové. Zásadní výhoda výpočetních metod v tomto výzkumu je, že můžete rychle zpracovat spoustu melodií stejným způsobem, a to v objemech, které nejsou možné udržet v hlavě. Ty desetitisíce melodií jsou nad lidské síly. Je potřeba navrhnout uživatelské rozhraní tak, aby z toho byly rychle vidět fenomény, které chcete nacházet,“ vysvětluje Hajič.

Příklad s rybou a chrobákem

Užitečné by rozlišení melodií bylo hlavně v tom, že i když by se mohlo zdát, že spolu gregoriánský chorál z 11. a 16. století nebo z Francie a Německa vůbec nesouvisí, bioinformatika může ukázat opak. Podle Hajiče to je v podstatě stejné jako v biologii.

„Na první pohled ryba a chrobák spolu nemají zas tolik společného, ale máme ten model, který nám říká, jak se vyvíjí chrobáci i ryby – máme na to jeden popis, jednu teorii,“ doplňuje.

A stejně se vyvíjí i melodie. Zkoumat je přes výpočetní algoritmy by pomohlo hlavně muzikologům. Místo aby složitě a zdlouhavě procházeli jeden gregoriánský chorál za druhým, aby třeba zjistili, ze kterého je místa, století nebo řádu, nově by jim stačilo vložit je do systému a ten by to za pár minut vyhodnotil za ně.

I když jde o první výzkum, který propojuje muzikologii s bioinformatikou, tak vědci navazují na pokusy z druhé poloviny minulého století. Jak vysvětluje Klára Hedvika Muhlová z Ústavu hudební vědy na brněnské Masarykově univerzitě, která se na výzkumu podílí, vědcům v tom tehdy bránila situace v Československu.

„Ještě hluboko před rokem 1989. A byť se tyto metody nemohly z pochopitelných důvodů v oblasti duchovních zpěvů nebo liturgického repertoáru plně rozvinout, byly tady velmi sofistikované pokusy aplikovat na tyto segmenty rozvíjející se výpočetní techniku i různé matematické a statistické metody,“ přibližuje.

Českým vědcům na výzkumu pomáhají i experti z britské Durhamské univerzity.

Zuzana Machálková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít