Zvířata mají smysl pro humor a ráda si z nás dělají legraci, věří ředitel zoo
„Jsem přesvědčen, že zoologická zahrada nemá dnes bez toho, aby přispívala k záchraně zvířat, právo existovat,“ říká Přemysl Rabas ředitel zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Co rozhodlo, že se z učiliště rozhodl jít studovat veterinu? Odpovídá v pořadu Host Lucie Výborné.
Když se tu rozhlížím, přemýšlím, jestli by park takové pestrosti a rozlohy bylo možné vytvořit i v dnešní komerční době. Co myslíte?
Myslím, že ano, ale asi by to bylo jiné. Josef Vágner (zakladatel safari ve Dvoře Králové) byl vizionář. Věděl, že pokud to má být trvale udržitelné, potřebuje velká stáda zvířat. A Dvůr Králové je v tomhle výjimečný, světový unikát s velkými zvířaty. Kdyby se zakládal nový park, bude se možná nový majitel snažit, aby tu bylo zvířat méně, protože je to velmi nákladné.
Ale kdybychom my snížili stavy zvířat, Dvůr by přestal být Dvorem. Dvůr Králové je prostě největší velmoc na chování žiraf, nosorožců a dalších druhů.
Vágner během svých výprav dovezl dva tisíce zvířat, od té doby se tu narodilo téměř šest tisíc antilop, osm set zeber, tři sta žiraf a dohromady více než stovka tlustokožců. To jiná zahrada nemá.
Dalším jménem, který je s Afrikou a africkými zvířaty úzce spojeno, je Bernhard Grzimek. Co vás spojovalo?
Bernhard Grzimek a jeho knížka Ráj divokých zvířat mě přivedl k Africe. Když jsem se naučil číst, jedna z prvních knížek, která mi učarovala, byla právě tahle, a od té doby jsem věděl, že do Afriky jednou pojedu.
Když jsem byl na učilišti, kde jsem studoval na elektrikáře, jak chtěli rodiče, poslal jsem mu ze socialistického Československa dopis do frankfurtské zoo. Zanedlouho od něj přišel dopis i s knížkou a od té doby jsme si vyměňovali pohlednice, často právě třeba z Afriky s nosorožcem. Jsou to pro mě dodnes talismany.
Lvi nejsou ňuňací a žirafy vás nekousnou, jsou jen zvědavé, vítá na safari Dvůr Králové průvodkyně
Číst článek
Kdy jste zjistil, že zoo není v první řadě místo, kam se chodíme dívat na zvířata, ale něco víc?
Je to tak dávno, že si to nevybavím. Téměř od samého počátku jsem věděl, že je třeba chránit zvířata v přírodě a že by zoologické zahrady měly pomáhat. A dnes jsem přesvědčen, že zoologická zahrada bez toho, aby přispívala k záchraně zvířat, nemá své morální opodstatnění. Taková zoo nemá právo existovat. Protože aby jen ukazovala zvířata v klecích a sloužila pouze k zábavě lidí, to je v 21. století out.
Vágner byl vizionář, věděl, že nad Afrikou se smráká, že ta zvířata budou mizet, a tak vytvořil velká stáda, aby chovy byly dlouhodobě udržitelné a aby se do Afriky v budoucnu mohla vracet. A to začalo už za mé předchůdkyně, kdy do Svazijska nebo do severní Afriky odjížděly antilopy vrané a antilopy koňské, desítky buvolů a pak nosorožci. A věřím, že to bude pokračovat dál, máme dobrý chov zeber bezhřívých, které jsou v Ugandě dnes velmi vzácné.
Popište nějaké osobní setkání zvířat ve volné přírodě.
Jednou jsem se ráno procházel kolem místa a domu, kde žil Tony Fitzjohn, a narazil jsem tam na slona, který v křoví spásal nějakou zeleň. Utíkal jsem pro kamaráda, abychom se na něj podívali spolu, a když jsme došli k místu a uviděli jsme to zvrásněné čelo, kolem zapraskaly větve a ta šedá masa se začala valit na nás, vzali jsme do zaječích.
Ale pravda je, že zvířata mají smysl pro humor, a já jsem si naprosto jistý, že nám nechtěl ublížit, že ho jen bavilo, jak nás uvedl do pohybu.
Kdo nebo co mu v Africe dělá největší starost? A jakou osobní věc autorky knihy Příběh lvice Elsy Joy Adamsonové můžeme v safari najít?
