Se záchranou severního bílého nosorožce mohou pomoci i muzea po celém světě
Mezinárodní vědecké konsorcium BioRescue pokračuje ve snaze zachránit populaci nosorožce bílého severního. Poslední dvě samice žijí od roku 2009 v rezervaci v Keni. Nově budou experti spolupracovat s americkou genetickou společností Colossal Biosciences, která by měla pomoci rozšířit genetickou rozmanitost vytvářených embryí. Poslechněte si rozhovor s Přemyslem Rabasem, ředitelem Safari Parku Dvůr Králové, který záchranu nosorožců koordinuje.
V čem spočívá přínos nové spolupráce konsorcia s americkou společností Colossal Biosciences?
V našem případě, kdy jde o nosorožce, existuje 11 různých tkáňových kultur z 11 jedinců včetně těch posledních dvou samic. Směřujeme k tomu získat z embryí, která máme, mláďata, časem použít nejenom vajíčka a sperma těch posledních zvířat, ale i kultury, které jsou udržovány. Ale to je pořád jenom 11 jedinců.
Poslechněte si rozhovor s Přemyslem Rabasem o záchraně severních bílých nosorožců
Cíl Colossal Biosciences je najít zapomenuté nebo ztracené genetické informace a ty v budoucnu použít na rozšíření variability severního nosorožce.
O záchranu nosorožce bílého severního se konsorcium BioRescue snaží metodou asistované reprodukce a také cestou kmenových buněk. Jak bude ta nová spolupráce konkrétně vypadat?
Colossal Biosciences by do projektu vstoupili teprve následně. Ale připravovat to musí paralelně – musí se najít vzorky ztracené genetické informace –, aby v budoucnu mohli tu vznikající populaci severních nosorožců rozšířit o ztracené genomy.
Tkáně z muzea
Oni budou tedy opravdu čerpat v muzeích a tak podobně?
Ano. Já dokonce mám ve svých sbírkách, když jsem pracoval před 30 lety v zoologické zahradě, kousek kůže severního nosorožce Bena, kterého jsem tehdy jako patolog pitval.
Takže předpokládám, že tu kůži taky poskytnu, aby se pokusili z toho získat genetické informace, protože Ben nebyl příbuzný s našimi zvířaty. Jde o to najít kousek zachované tkáně, kde je alespoň část DNA neporušená a kde by se daly některé ty genomy prostě sekvenovat.
V jaké fázi tedy mise na záchranu nosorožce bílého severního aktuálně je?
Teď je to vlastně taková opakující se praxe, že jednou za tři čtyři měsíce jedeme do Afriky a od Fatu, jedné ze dvou posledních samic, se odebírají vajíčka, která se nechávají dozrát. A když jsou vhodná na oplodnění, tak se v Itálii použije to sperma, jak jsem zmiňoval, a ukládají se embrya tak, abychom jich měli co nejvíc.
V tuto chvíli máme téměř 30 embryí a samozřejmě by bylo vhodné, kdyby jich bylo 50, 100, 200 – čím víc, tím lépe. A až budeme vědět, jak vložit embryo do náhradní matky – což budeme trénovat s embryem jiných nosorožců, abychom neplýtvali tady tím cenným materiálem –, tak pak teprve použijeme embrya severních nosorožců.
Vždycky se vás ptám, jaká je aktuální šance na to, že se opravdu narodí nový jedinec. Tak teď tu šanci vidíte jak?
Vidím ji v podstatě pořád stejně. Jsem optimista a vždycky říkám: je to otázka času a peněz a to, co jsme dosud ušli, ta rychlost je větší, než jsem očekával. Nepředpokládal jsem, že se tak rychle dostaneme k embryím.
Nepředpokládal jsem, že jich budeme mít v tuto chvíli tolik. A pokud to tak půjde dál, tak věřím tomu, že během roku dvou dokážeme embryo do náhradní matky dostat.
