Ruští vědci zjišťují, jak je příroda schopná pohlcovat uhlík. K dosažení neutrality mohou pomoc bažiny
Přestože se Rusko v Pařížské dohodě zavázalo snížit emise skleníkových plynů, s konkrétními kroky, jak toho chce dosáhnout, donedávna váhalo. Patří přitom k největším světovým producentům ropy. A navíc i na Rusko čím dál víc dopadají klimatické změny. V pilotním projektu teď nechává stavět sedm takzvaných uhlíkových polygonů. Vědci tam zjišťují, nakolik jsou různé typy krajin samy o sobě schopné uhlík pohlcovat.
Místní tomu říkají Obské moře. Na rozdíl od moře ale hladina Novosibirské přehradní nádrže umí kolísat i o několik metrů. Aby hlavní město západní Sibiře a jeho okolí měly dost pitné vody i v zimních měsících, museli letos už koncem srpna vodohospodáři začít regulovat tok sibiřské řeky Ob. Dřív než obvykle.
Sibiřské bažiny by mohly pomoc Rusku dosáhnout uhlíkové neutrality. Více si poslechněte v reportáži zpravodajky Českého rozhlasu v Rusku Ivany Milenkovičové
Jak připustil před časem prezident Vladimir Putin, řada ruských regionů se letos potýkala s mimořádným suchým a horkým počasím. To navíc řadě míst zkomplikovalo boj s lesními požáry. Nejhůř zasáhly především Jakutsko na ruském Dálném východě.
Jenže požáry nejsou jediný živel, který Rusy trápí ve stále větší míře. Řádění přírody v důsledku klimatických změn Rusko zasáhlo víc než mnohé jiné země. Podle ředitelky Institutu pro monitorování klimatických a ekologických systémů Jevgenije Golovacké se severní části Ruska oteplují 1,5 až dvakrát rychleji než zbytek světa.
Dým z lesních požárů na Sibiři zahalil Jakutsk. Zastavil tam provoz letiště
Číst článek
„Zastavit to už samozřejmě není možné. Pařížská dohoda nebo Kjótský protokol počítají ani ne tak s odvrácením těchto změn, ale spíš s adaptací na ně. Planeta už spustila tento režim, tento cyklus oteplování, přičemž my jsme ho pravděpodobně urychlili lidskou činností. Můžeme snížit rizika a adaptovat se,“ citoval Radiožurnál Golovackou.
Pro Rusko, jehož velkou část tvoří věčně zmrzlá půda, je to mimořádná výzva. Jak říká Jevgenija Golovacká, vrstva permafrostu sice sahá do hloubky několika set metrů, zvětšuje se ale hloubka, do které roztává vrchní vrstva. Bortí se tak kvůli tomu různé stavby i silnice. A v neposlední řadě se při tom uvolňují mimo jiné skleníkové plyny jako oxid uhličitý nebo metan.
Hromadění uhlíku
Golovacká k tomu ale dodává, že při odhadech toho, kolik látek se z něj uvolňuje, je potřeba se dívat na celou věc komplexně: „Příroda funguje tak, že něco se uvolňuje a něco zase pohlcuje. Pokud bychom se měli opírat jenom třeba o měření emisí skleníkových plynů, tak nám to nedává korektně celkový obrázek.“
Mikroskopický organismus nalezený na Sibiři přežil zmrzlý 24 000 let. Nacházel se ve stavu kryptobiózy
Číst článek
Na Sibiřském oddělení Ruské akademie věd, kde působí, se zaměřuje na výzkum bažin a obecně uhlíkovou neutralitu ruských ekosystémů. Působiště má přitom ideální. Vasjuganské bažiny na západní Sibiři patří k jedněm z největších na světě. S kolegy zkoumají, nakolik jsou schopné pohlcovat emise uhlíku z atmosféry.
„Akumulují ho prostřednictvím fotosyntézy a na rozdíl například od lesů se tam hromadí na několik tisíc let. Naše bažiny představují v tomto ohledu dostatečně obstojnou zásobárnu. Je to takový přírodní mechanismus, který jaksi reguluje skleníkové plyny v atmosféře a umožňuje zmírnit tyto změny klimatu,“ doplňuje Golovacká.
Jak tento měsíc oznámil prezident Vladimir Putin, Rusko by rovnováhy mezi tím, kolik uhlíku vypouští do atmosféry a kolik se ho z ní zpět zase zachytí, chtělo dosáhnout do roku 2060. Ke stejnému termínu jako Čína a o deset let později, než pro rozvinuté země stanovila pařížská dohoda.
