Ze zámku nás komunisté ve sněhu vyhnali do stodoly. Přimluvil se za nás etiopský císař, vzpomíná baronka

12 let prožila v Etiopii, potom v Itálii, Íránu, Indonésii, Malajsii, Singapuru a nakonec v Řecku. Janě Germenis-Hildprandtové, majitelce panství v Blatné, bylo pouhých pět let, když se musela její rodina ze svého zámku vystěhovat. Jak na to vzpomíná? A jak se s rodinou dostali zrovna do Etiopie? V pořadu Hovory s rodokmenem se ptá Naděžda Hávová.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jana Germenis-Hildprandtová

Baronka Germenis-Hildprandtová | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Psal se rok 1952 a dva dny před Štědrým dnem se musí rodina Hildprandt vystěhovat ze svého zámku v Blatné. „Někdo večer zaťukal na dveře – tehdy jsme na zámku žili jenom v jednom pokojíčku – a přišel takový pán, měl bajonet v ruce a řekl: ‚Tak já pro vás jdu, musíte odsud odejít.‘ Všichni jsme zůstali koukat.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Hovory s rodokmenem představí baronku Janu Germenis-Hildprandtovou

Tehdy tam žily jen s o něco starší sestrou a matkou, otec byl už tou dobou ve vězení.

„Řekli nám, že se musíme obléct a jdeme. Nebylo moc času na to, co si vzít, byla hrozná zima. Neřekl nám, že půjdeme asi 10 km. No a tak jsme vyšli, já jsem samozřejmě plakala, protože jsem musela nechat na zámku svého živého zajíčka, svoji velkou lásku. Jmenoval se Dallas,“ vzpomíná.

„Bylo hodně sněhu a já jsem pořád nechtěla šlapat, tak mě chudák matka musela nosit. Vzali nás do další vesnice a tam byla stodola. Ta byla jen napůl přikrytá, skoro neměla střechu, ležely tam nějaké postele, deky. A řekli: ‚Tak tady budete přespávat.‘“

22:07

Opravil ruinu zámku, která byla za komunistů kravín. „Lidé nade mnou kroutili hlavou,“ říká architekt

Číst článek

Tam musely zůstat asi tři dny, tedy i na Štědrý den, než její maminka našla nějaké ubytování. „Lidé měli strach nás ubytovat, takže matka chodila od vesnice k vesnici, než našla domek, který ještě stál. Ale nebyla tam voda, záchod byl venku, prostě něco strašného.“

Pozvání do Etiopie

O šest let později v roce 1958 se její rodina pak díky etiopskému císaři dostává z tehdejšího Československa. „Bylo to díky dědečkovi, který byl už tou dobou v Etiopii. To byl doktor Veverka, československý velvyslanec. V Ženevě se poznal s císařem a ten ho pozval do Etiopie.“

„Prarodiče tam utekli v roce 1948. Císař se jezdíval léčit do Karlových Varů, a tak si zažádal u prezidenta Novotného o rodinu Hildprandt, to bylo v roce 1958. No a o rok později jsme se začali pakovat a mohli jsme vyjet.“

Poslechněte si celý pořad Hovory s rodokmenem. Audio najdete nahoře v článku.

Naděžda Hávová, knem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme