Luxus na dluh? Česká aristokracie si půjčovala na velkolepá sídla, kavalírské cesty i pohřby
Vysoká zadluženost, tlak ze strany věřitelů, bankroty, půjčky na splátky dluhů, to není nic nového pod sluncem. V červených číslech hospodařila i česká šlechta a panovníci v předbělohorské době. Píše o tom historik Jaroslav Čechura v knize Luxus na dluh? Zadlužení české aristokracie v letech 1550–1650. Pro Ex libris ji pročetla Veronika Kindlová.
Na základě studia mnoha archivních dokumentů autor předkládá obraz zadlužení několika českých šlechtických rodů zejména v období zhruba od 15. do poloviny 17. století doplněný přehledem dluhů českých panovníků ve stejné době.
Luxus na dluh? Zadlužení české aristokracie představí Ex libris Veroniky Kindlové
Jak čtenář rychle pochopí, život na dluh a útrata výrazně vyšší než výdělek nebyly tehdy u nejvyšších vrstev výjimkou, ale spíš pravidlem.
Důvodů byla jistě celá řada. Mezi nimi rozhodně nikoli posledním bylo, že přijímání peněz a naopak jejich vydávání neprobíhalo v jeden okamžik či alespoň v blízkém čase.
Přední aristokraté chtěli reprezentovat svými velkolepými sídly stejně jako okázalou spotřebou, oblibou luxusu a čím dál více také kulturním mecenátem, který se projevoval například sbíráním uměleckých děl či budováním rozsáhlých knihoven. K životnímu stylu patřily i takzvané kavalírské cesty do západní a jižní Evropy.
To vše bylo samozřejmě velmi, velmi nákladné. A když ten který aristokrat zemřel, značně vysoké finanční prostředky byly vydávány na jeho pohřeb...
Neslavná platební morálka
Do dluhů bylo možné upadnout také velkorysým půjčováním. To se přihodilo nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu, který poskytoval půjčky Vladislavovi Jagellonskému, jeho synovi Ludvíkovi i Ferdinandovi Habsburskému.
Panovníci měli dost mizernou platební morálku, takže chudák původně zámožný Lev z Rožmitálu nakonec sám zabředl do ohromných dluhů a prakticky zbankrotoval.
Dluhy mohly přijít také dědictvím. To byl případ Jana Jiřího ze Švamberka, na kterého připadlo dědictví po posledním Rožmberkovi Petru Vokovi. Kromě hradů, obcí, polností a dalších zdědil Jan Jiří také obrovské dluhy. Přitom už dříve měl dost vlastních, na jejichž splácení si musel půjčovat.
Zatím to vypadá, že co šlechtic to dlužník. Jak uvádí Jaroslav Čechura, přece existoval rod, který dluhy neměl, ale naopak svůj majetek rozšiřoval tím, že peníze půjčoval. Který to byl? Poslechněte si celý podcast Ex libris.
