‚Vzácný případ proroka v politice.‘ Václav Havel by oslavil 85. narozeniny
Prominentní dítě, společenský vyvrhel a nakonec světová osobnost známá větou „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Řeč je o bývalém československém a českém prezidentovi Václavu Havlovi, který se narodil přesně před 85 lety. Někdejší disident a uznávaný spisovatel pocházel ze známé pražské podnikatelské rodiny a jeho život byl velmi silně ovlivněn bojem s totalitní komunistickou mocí.
„Před letošním 21. srpnem jsem řekl, že ještě nenastal okamžik, kdy jde o vše a je třeba vložit do hry celé své srdce. Mám pocit, že takový okamžik nadešel dnes.“ Takhle mluvil Václav Havel během sametové revoluce k demonstrantům na pražské Letné v listopadu 1989. Občany tehdy vyzval ke generální stávce.
V prosinci stejného roku se stal Havel posledním československým prezidentem a v roce 1993 i prvním českým.
Jeho cesta do čela svobodného demokratického státu ale nebyla snadná. Komunistický režim ho opakovaně omezoval, stíhal a také posílal do vězení, naposledy v lednu 1989 při Palachově týdnu.
„To člověk nevěřil svým očím. Byla to manifestace vyloženě podnícená policejní mocí. V době, kdy už se lidi rozcházeli, tam přijela ohromná technika, vodní děla a transportéry a plyn a to všechno použili proti nahodilým důchodcům. To teprve proměnilo chodce v manifestanty,“ popsal v jednom z rozhovorů po propuštění.
Zákaz studovat
Václav Havel byl vnuk stavitele paláce Lucerna Vácslava Havla a jeho strýcem byl zakladatel filmových ateliérů na Barrandově Miloš Havel. Komunistický režim ho proto už od mládí považoval za nepřítele, jak vyprávěl v dokumentárním cyklu BBC Zapomenutý svět komunismu.
„Ten režim ovlivnil celý můj život, protože jsem samozřejmě jako objekt třídního boje nemohl studovat. Nevyučil jsem se, pracoval jsem léta manuálně, na vojně jsem byl a měl určitý hendikep, že nemám systematické vzdělání.“
‚Zasloužil se o svobodu.‘ Sudetoněmecký týdeník připomněl narození Václava Havla titulkem v češtině
Číst článek
V 60. letech působil v pražském Divadle Na zábradlí, které uvádělo i jeho hry. Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se Havel stal zakázaným autorem. V době normalizace inicioval vznik Charty 77 a v listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum.
„Mnoho podniků, úřadů, škol, institucí a organizací začíná chápat Občanské fórum jako přirozeného koordinátora jejich projevu občanské vůle,“ hlásil během sametové revoluce.
Tehdy se s Havlem poprvé setkal také divadelní režisér Sam Walters, který už dvanáct let uváděl jeho hry v Británii. Neplánovaně se tak stal svědkem událostí, které změnily české dějiny.
„Předpokládal jsem, že se setkám se spisovatelem pod dohledem tajné policie. Jenže čtyři dny před mým příletem do Prahy začala v Československu revoluce a já nečekaně zvonil klíči na Václavském náměstí. Tak jsem se zcela náhodou ocitl ve středu dění,“ popisuje režisér.
Walters vzpomíná, jak se účastnil debat v pražských divadlech, tiskových konferencí a konečně se dostal také k Václavu Havlovi, za kterým původně přijel. To už ale nebyl Havel dramatik, ale Havel politik.
„Dostal jsem se konečně do Havlova bytu, abych ho aspoň pozdravil. Strašně se omlouval, že nemá čas. Říkal: víte, my jsme právě uprostřed revoluce. A jsme v tom naprostí amatéři,“ říká divadelní režisér Sam Walters.
Světovým státníkem
Po pádu komunismu mělo Československo díky Havlovi mimořádně dobré vztahy se Západem.
Do Československa přijel americký prezident George Bush starší nebo papež Jan Pavel II. A Havel zase jako první představitel země zpoza bývalé železné opony vystoupil v americkém Kongresu.
„Mí poradci mi poradili, abych vystoupil v češtině. Nevím proč. Snad chtěli, abyste si vyslechli sladká slova mého mateřského jazyka.“
Václav Havel byl a zůstává velkou osobností také pro mnohé Poláky. Havlův zřejmě nejpřekládanější esej Moc bezmocných proto důkladně znovu rozebrali i v těšínské redakci časopisu Krityka polityczna.
Bývalý polský disident a dlouholetý šéfredaktor listu Gazeta Wyborcza Adam Michnik si vzpomněl, za jakých okolností a proč esej vznikal: „Celý ten nápad se zrodil při československo-polském setkání na Sněžce. Napadlo nás, že bychom mohli sepsat společnou knížku, která by byla takovým autoportrétem tehdejšího demokratického myšlení v našich zemích.“
„A jak to v naší historii bývá, Češi se ukázali jako ti solidní, pravdomluvní a pracovití. Své texty připravili včas – zatímco my, v Polsku, jsme se napůl zabývali svržením komunismu a napůl pitím vodky, a proto jsme naši část sborníku nepřipravili. Měli jsme ale ty české texty a Moc bezmocných poprvé vyšla s mým úvodem ve čtvrtletníku Krityka polityczna a byl to jeden z nejdůležitějších dokumentů té doby,“ dodává Michnik.
Kvalitu Havlových textů vyzdvihuje i režisér Walters. „Občas slýchám, že jeho hry jsou populární, protože jejich autor byl politicky aktivní. Ale to je naprostý nesmysl. Ty hry se hrály a hrají, protože jsou vynikající. Mají téma, jsou vtipné, mají přesah. Často vycházejí z české zkušenosti, ale mají univerzální platnost a anglické publikum jim rozumělo.“
Podle Adama Michnika byl Havel v politice unikátní osobností. „Byl to vzácný případ proroka v politice, a to v křesťanské tradici. V té totiž existuje cesta kněžích a cesta proroků. Havel je součástí rodu proroků. On nebyl člověkem aparátu ani politických stran, které mu připadaly příliš těsné,“ říká Michnik pro Český rozhlas.
Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 ve věku 75 let.
