Stalin nejdřív zakázal, aby KSČ proti nacistům bojovala, popisuje historik
Komunistická propaganda mnoho let tvrdila, že proti nacismu bojovali pouze neohrožení komunisté. Až se zdálo, že v odboji nebyl zapojen nikdo jiný. To se naštěstí po roce 1989 s nástupem demokracie změnilo.
První válečné týdny decimovaly to, co zbylo z Československa, i další státy. Pak na jednání politbyra vystoupil nejvyšší představitel Sovětského svazu Josef Vissarionovič Stalin a řekl:
„Musíme přijmout německý návrh a zdvořile poslat zpět anglofrancouzskou misi. První výhoda, kterou získáme, bude zničení Polska. Až k přístupovým cestám na Varšavu, včetně zničení ukrajinské Haliče.“
„Německo nám nabízí naprostou svobodu v jednání v pobaltských zemích. Nemá námitek proti navrácení Besarábie Sovětskému svazu. Je připraveno přenechat nám sféru vlivu Rumunska, Bulharska a Maďarska. Otevřenou zůstává otázka spjatá s Jugoslávií.“
Hitler, náš kamarád
Pakt Ribbentrop-Molotov – smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, nazvaný podle tehdejších ministrů zahraničních věcí – byl podepsán 23. srpna 1939.
„Šlo o rozdělení Evropy mezi Sovětský svaz a Německou říši. Hitler svou představu o ovládnutí Východu oznámil už ve své knize Mein Kampf a směřoval k ní veškerou energii. Sovětský svaz na tuto nacistickou nabídku přistoupil,“ hodnotí historik Vojtěch Kyncl v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Účinkuje: historik Vojtěch Kyncl
Hrají: Jan Vlasák, Kajetán Písařovic, Igor Bareš, Ondřej Brousek a Michal Zelenka
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
SSSR čekal na „výhodný vstup“ do války. Prim u něj hrály mocenské ambice, přestože doma měli Rusové velké problémy – proběhla tam série monstrprocesů, mnoho lidí bylo odsunuto do gulagů, likvidovala se generalita a všude panovala velká bída.
V té době už neexistovalo ani Československo, které bylo od března 1939 okupováno nacisty. Několik měsíců předtím byla činnost komunistické strany zakázána, takže do moskevské emigrace odešla celá komunistická špička: Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Vlado Clementis nebo Václav Nosek.
Někteří komunisté, jako například Antonín Zápotocký, byli v nacistických koncentračních táborech a do protinacistického odboje se zapojili řadoví komunisté, kteří se snažili o ilegální přežívání.
Naši komunisté se dostali do zvláštní situace: „Kominterna, tedy řídící orgán komunistických stran, vydala z Moskvy pokyn, že proti nacistickému Německu se nebude nijak vystupovat. Současný stav je potřeba tolerovat a okupaci přijmout jako daný stav,“ popisuje historik.
Moskvě navzdory
Přesto se právě řadoví komunisté zachovali jinak, což historik hodnotí jako „výjimečnou situaci v jejich historii, protože to bylo naprosté vzepření se příkazů moskevského vedení“.
Step a mráz. Dokument připomíná osudy českých vězňů v kazašských gulazích
Číst článek
„Ovšem v jejich případě nebyla jiná cesta – jinak by pasivně přihlíželi tomu, jak budou jejich řady likvidovány gestapem a postupně převáženy do koncentračních táborů. Proto se na odpor postavit vlastně museli,“ dodává.
Tato historie se ale po válce už komunistům do „čítanek“ nehodila, proto ji téměř vymazali. „Až po listopadu 1989 se otevřel výzkum i archivy. Dnes tak jsme schopni s větším nadhledem hodnotit tehdejší události,“ říká Kyncl.
Velkou vadou na kráse jsou víceméně nepřístupné moskevské archivy, které zůstávají zavřené i bezmála 80 let po konci války.
Na otázku, jestli se KSČ zapojila do odboje, historik odpovídá: „Bylo to až v roce 1941, a to opět z příkazu Moskvy. Tehdy začali komunisté spolupracovat s domácím odbojem. Řadoví komunisté se spolu s dalšími Čechoslováky okupantům postavili hned od začátku okupace – komunisti ale ani jinou možnost neměli.“
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy.
