Pandora byla typem ženy, po níž touží nejeden muž. Byla rozumu poněkud mdlého, což znamenalo, že v manželovi, pokud bude jen trochu šikovný, bude vidět titána. A on to shodou okolností skutečně Titán byl, jmenoval se Epimetheus a byl bratrem mnohem známějšího a podstatně chytřejšího Titána Promethea. A navíc, Pandora byla vnadná!

Rčení pod rentgenem 8:00 19. listopadu 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Staří Řekové věřili, že Pandora byla nejkrásnější žena, jaká kdy byla stvořena. Bodejť - byla kolektivním dílem bohů, jak o tom vypráví Hesiodos v básni Práce a dny.

Hefaistos, božský řemeslník, uhnětl z hlíny a vody pěknou postavu a „tvář rovnou nesmrtelným bohyním“ a vložil dovnitř krásný hlas. Bohyně krásy a lásky Afrodita dala Pandoře „půvab i strastnou touhu a trýzeň, jež stravuje údy“. A také oddanou, psí mysl. Které mužské srdce by se nezatetelilo?

Bohyně moudrosti a umění Athéna vzdělala Pandoru v ručních pracích, takže uměla dobře tkát, a půvabně jí zřasila roucho i vlasy. Pandořin vzhled pak vylepšovaly i další, méně významné bohyně.

Nakonec nastoupil posel bohů a patron podvodníků Hermes. Nasadil Pandoře do prsou „slova lichotivá a lži a povahu lstivou“ (říká Hesiodos) a dovedl ji k Epimetheovi.

Který ji ke škodě nás lidí přijal - i s její skříňkou, otráveným darem od bohů. Bylo to pečlivě uzavřené, a tím velice tajemné - takže Zeus, který dal Pandoru a její „skříňku“ zhotovit, si mohl být jist, že zvědavá žena dříve nebo později zvedne víko.

Pandora to udělala - a z nádoby se po světě rozlétly strasti, které od té doby trápí lidi: Stáří, Námaha, Nemoc, Šílenství, Neřest, Vášeň, Zármutek, Hlad, Smrt. Kráska se sice vzpamatovala a nádobu přiklopila. Ale to byla další chyba: vevnitř zůstalo to jediné, co se mělo dostat ven - Naděje.

Pandořinu skříňku otevře každý, kdo se neopatrně, ledabyle dotýká starých, zasutých, vleklých a nevyřešených problémů. Otevřeli ji například francouzští revolucionáři, když koncem osmnáctého století svrhli Bourbony a pod hesly Volnost-Rovnost-Bratrství sklouzli do krvavého teroru.

Je s podivem, že hodně revolučních pandor mívá dobrou vůli a je oddáno ušlechtilým ideálům. Často, ne vždy, jsou to lidé, kteří by v osobním životě neublížili mouše. Alespoň na počátku. Pak se to nějak zvrhne.

Za Pandoru a obsah její nádoby může mstivost a řekněme to rovnou, malost krále řeckých bohů Dia. Handrkoval se s Prometheem o lidstvo. Dia lidé rozčilovali, Prometheus se jich zastával a snažil se jim třeba i podvodem zajistit co nejvíce výhod. A jednou - poté, co ho Prometheus kvůli lidem opět podvedl - se Zeus dopálil natolik, že vydal rozkaz k výrobě Pandory a Pandořiny skříňky. Jejich prostřednictvím potrestal lidstvo jako celek. 

Sapér Vodička, známý ze Švejka, by Diovi rozuměl. I on prosazoval zásadu: „Vinnej nevinnej, berte to po řadě!“ 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít