Nemesis? Helena se líhne z vejce. Může za to vilná labuť - a matka je nejistá
Račte se seznámit s Nemesis, „metlou na syny smrti“ (Hesiodos, Zrození bohů, verše 223-224). Ztělesňovala hněv starořeckých bohů, takže nutně musela být zpodobňována jako žena divokého vzhledu. Trestala zejména pýchu, zpupnost a přebujelé sebevědomí. Král Agamemnon, z něhož se po dobytí Tróje stal Pan Veledůležitý, by mohl vyprávět – pokud by to ovšem býval stihl předtím, než ho zavraždil bratranec Aigisthos.
Starořečtí umělci vkládali Nemesis do ruky bič anebo sekeru. V druhé ruce však držela váhy. Protože pokud trestala, pak šlo o spravedlivou odplatu. Že bdí nad spravedlivou mírou, to dokazovaly i její symboly – měrný loket a uzda.
NEMESIS
Dnes to říkáme o zavilém nepříteli, o soku, kterého je nesnadné zdolat, o osudové pohromě. Ale také, stejně jako v antice, i o zaslouženém trestu a spravedlivé odplatě.
Což by mohlo pomoci rozhodnout další antický spor o rodiče! Ti jsou totiž i v tomto případě nejistí: v úvahu přicházejí buď bohyně noci Nyx a bůh temnoty Erebos, anebo bohyně spravedlnosti Diké spolu s Okeanem, šéfem mohutného proudu, který, jak staří Řekové věřili, obtékal Zemi kol dokola.
Diké sedávala u trůnu svého otce Dia a neúnavně mu žalovala každou nespravedlnost. Bylo by tedy logické, kdyby její dcerou byla vedle Hesychie (Klidu) i Nemesis, bohyně spravedlivé odplaty.
Popravdě řečeno, nejistý je i vzhled Nemesis. Podle jedné legendy nebyla na pohled nijak strašná, ba právě naopak: byla tak pohledná, že po ní zatoužil nenapravitelný sukničkář Zeus. Kdyby byla skutečně dcerou Dike, byl by to chtíč krvesmilný – ale to je v starořeckých bájích docela běžný úkaz.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Aby Nemesis vilnému dědovi (?) unikla, měnila svou podobu. Leč marně. Zmocnil se jí, když byla husou a on labuťákem. Prý pak snesla vejce, z něhož se vylíhla krásná Helena. Spartská královna Leda, běžně považovaná za Heleninu matku, zde vystupuje pouze v roli pěstounky a kojné.
Pro pořádek: s vylíhnutím Heleny z vejce pracuje i mnohem známější báje. Také ona obviňuje z otcovství Dia maskovaného za labuť - ovšem v tomto případě je matkou samotná Leda.
Podle jiných zdrojů Zeus nakonec honbu za Nemesis vzdal.
