„Volá Český rozhlas,“ je šest hodin ráno, když hlasatel Českého rozhlasu Zdeněk Mančal přivítá posluchače dnes již legendární větou. Její znění a především vyznění připomíná spisovatel a badatel Zdeněk Roučka – autor knihy Skončeno a podepsáno: drama pražského povstání.

„Prohlásil takovým mírně posměšným hlasem ‚Je sechs hodin‘. Čili ta věta nezněla sechs, ale jako sex – to znamená ten lechtivý podtext. To tomu dalo takový ten správný start, takový ten český humor, který máme do dneška,“ popsal Radiožurnálu Roučka.

Od té chvíle už rozhlas vysílá výhradně česky. Pro národ, který šest let strádal pod nacistickou diktaturou, jde o obrovské povzbuzení a impulz. Lidé začínají strhávat německé symboly a nápisy. V oknech se objevují československé praporky. Jiří Ješ byl zrovna u holiče, když se rozhodl, že se půjde podívat k budově rozhlasu.

„Tramvaj byla plná, ale ještě jsem se do ní vešel. A ten průvodčí křičel: ‚Dneska se nevybírá, dneska se jezdí zadarmo!‘ Jeli jsme akorát ten jeden blok k Italské ulici. Tam bylo řeznictví Seidl a budova rozhlasu šikmo napravo,“ vyprávěl Ješ pro projekt Paměť národa.

‚Voláme všechny Čechy‘

To už se ale situace dramaticky mění. A do éteru zní žádost o podporu. „Přijďte nám ihned na pomoc. Voláme všechny Čechy,“ znělo v éteru. Na Vinohradech a v blízkém okolí probíhají prudké boje mezi jednotkami SS a povstalci, kteří přispěchali rozhlasákům na pomoc.

„Díval jsem se kolem, co bude, a najednou vidím tady přes ten roh, v budově rozhlasu v prvním patře na balkonu se objevil chlap v maskáčích, zřejmě esesák. Viděl jsem, jak zvedá zbraň a střelil úplně do nás, kousek ode mne padla mrtvá žena,“ vzpomínal Jiří Ješ.

Rozhlas ale dál vysílá – teď už strategicky důležité informace pro právě probuzené povstání. „To byla vlastně jediná informační spojka nebo nástroj, který celou dobu toho povstání – byť to potom samozřejmě bylo v jiné budově, přes jiný vysílač – ale v podstatě ten rozhlas informoval lidi. A proto také se o něj bojovalo,“ upozorňuje Zdeněk Roučka.

„Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do Českého rozhlasu,“ vysílal Český rozhlas žádost o pomoc. Z budovy duní výbuchy granátů a ozývá se střelba.

Nacisty zahnali do sklepa

Bojuje se o každý metr, o každou místnost, o každé patro. Povstalci se snaží do budovy rozhlasu probojovat také z Balbínovy ulice. V jedné povstalecké skupině byl i Bohuslav Fabián, který viděl smrt svého velitele.

„Když ostřelovali rozhlas z minometů, tak při tom zahynul na ulici, ale nešťastně, protože venku byli lidé a on je chtěl zahnat, aby se kryli, protože u minometu nemá smysl zůstávat na otevřeném prostranství. A při tom, chudák, zahynul,“ řekl Paměti národa Bohuslav Fabián.

Povstalci postupně získávají převahu a nacisté se stahují do sklepa. Před pátou hodinou odpoledne hasiči rozvinují hadice a na Němce se valí proudy vody. Povstalci, četníci a rozhlasáci vítězí a Český rozhlas bez přerušení dál vysílá.

Němci se ale nevzdávají. Proto povstalci v noci na 6. května staví kolem budovy rozhlasu barikády. Bojovat se tady bude čtyři dny – až do 9. května 1945.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít