Z reformisty pragmatikem. Předseda vlády Oldřich Černík se rychle připojil k normalizaci
Dubček, Svoboda, Smrkovský, Černík. To je čtveřice nejvýraznějších představitelů pražského jara 1968, kteří usilovali o demokratizaci socialismu v Československu. O upřímném přístupu posledně jmenovaného, předsedy tehdejší vlády Oldřicha Černíka, lze však přinejmenším pochybovat. Později se tiše distancoval od Alexandra Dubčeka a přidal se ke Gustávu Husákovi.
Gustáv Husák ve funkci vystřídal Alexandra Dubčeka, se kterým Černík od ledna 1968 do srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy vytvářel a prosazoval do života reformní změny.
Oldřich Černík byl v době pražského jara předsedou vlády. Patřil k nejvýznamnějším představitelům reformního procesu. Pak se připojil ke Gustávu Husákovi.
„Oldřich Černík je vnímán jak člověk z reformního křídla, ale spíše bych ho viděl jako reformního pragmatika. Hlavně je jednou z klíčových postav ústřední plánovací komise,“ vysvětluje historik Michal Stehlík z Národního muzea.
Na konci srpna 1968 Oldřich Černík, stejně jako celá československá delegace kromě Františka Kriegla, podepsal moskevský protokol. Nastoupila normalizace. Chtěl se do ní zapojit i Černík, aby mohl zůstat u moci.
Náměstkem v podniku
V srpnu 1969 už stál jednoznačně na straně nastupujícího režimu, když vystoupil proti občanům, kteří si připomněli první výročí okupace.
Ani podpis pod pendrekový zákon ze srpna 1969, umožňující tvrdé zásahy pořádkových sil proti demonstrantům, Černíka nezachránil. V lednu 1970 na postu premiéra skončil.
„Stal se náměstkem v podniku, kde měl relativně slušný život, neskončil někde umýváním oken nebo kopáním kanálů, a to právě proto, že se velmi rychle snažil přesmyknout z reformisty k pragmatikovi,“ uzavírá Stehlík.
