‚Nemohli pochopit, že prales je les bez zásahu člověka.‘ Ruští vojáci v srpnu 1968 ‚kempovali‘ v KRNAPu
Letos 21. srpna uplyne 50 let od chvíle, kdy se u přírodní rezervace na hřebenu Rýchor v Krkonoších usadila okupační sovětská jednotka. Měla za úkol zajistit rádiové spojení mezi jižní a severní stranou Krkonoš. Tím začala 12 měsíců trvající devastace vzácné přírodní lokality známé jako Dvorský les, jinak také Rýchorský prales, proslulá pokroucenými kmeny buků.
Půl století staré události poznamenaly nejen podobu Rýchorského pralesa, ale i osudy některých pracovníků Krkonošského národního parku založeného v roce 1963.
3:28
Na balkónech okupantů viselo prádlo a ryby. ‚Když odcházeli, byli uražení,‘ vzpomíná sousedka důstojníků
Číst článek
„Dodnes události na Rýchorách připomínají třeba dvě řady vrbových keřů, přirozených náletů, které i po letech lemují od aut vyježděné koleje na vřesovišti. A také trsy narcisů, které si tam během pobytu zřejmě některý z vojáků vysadil,“ řekl ČTK první polistopadový ředitel KRNAP Jan Štursa.
Podle něj se do sporu s okupační armádou okamžitě vložil tehdejší ředitel KRNAP Miroslav Klapka, který byl zděšen chováním vojáků v rezervaci. Probíhaly tam výkopové práce, terén byl rozježděný auty, vojáci v pralese káceli stromy na otop. Shodou okolností se v té době na Rýchorách konalo mezinárodní setkání mladých ochránců přírody takzvaný Intercamp.
„Ředitel Klapka požádal ruskou účastnici, aby překládala, a oba vyrazili za velícím důstojníkem jednotky. Důstojník byl tak rozčílen, co si to ten civil dovoluje, že ho vykázal pryč. Mirek se ale nevzdal a dál bojoval za přemístění vojáků a jejich techniky na jiné místo,“ uvedl Štursa.
Dohoda o odsunu
Ruští vojáci bivakovali na Rýchorách v provizorních přístřešcích, zemljankách i v kabinách aut. „Nemohli pochopit, že prales je les bez zásahu člověka a začali to tam, jak říkali, uklízet. Pálili i popadané dřevo,“ řekl Štursa.
Tanky nahradili turisté. Porovnejte si pražské ulice za okupace v srpnu 1968 a dnes
Číst článek
Nakonec vedení parku dosáhlo svého. Štursa pro časopis Krkonoše - Jizerské hory uvedl, že v létě 1969 došlo přímo na hřebenu Rýchor za účasti českého zmocněnce pro pobyt vojsk a vysokého ruského vojenského pohlavára k dohodě o odsunu jednotky, včetně odstranění škod.
Podle něj se odsun okupačních jednotek v té době podařil jen v Krkonoších a pak v jižních Čechách. Nebylo to ale zadarmo. Následovala perzekuce hlavních aktérů odporu. Klapka byl z funkce ředitele odvolán a roku 1970 se vrátil zpět ke své původní profesi předáka na dole v Radvanicích na Trutnovsku.
Na Rýchorách už téměř nic nenapovídá tomu, co se tam v letech 1968 a 1969 dělo, příroda staré rány zacelila. Rýchorský prales o rozloze 64,1 hektaru s roztroušenými bukovými porosty v převažující smrčině se nachází v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů.
