Gottwald se bál o sebe. 'Nikdo ho neměl rád,' vzpomíná pamětnice na prvního dělnického prezidenta
Klementa Gottwalda, strůjce komunistického převratu v únoru 1948, zvolilo Národní shromáždění do prezidentské funkce o čtyři měsíce později. Svou pozici nejmocnějšího muže ve státě tak Gottwald ještě posílil.
„Jeho volba byla jasná, zvolen byl aklamací, všemi hlasy,” říká Radiožurnálu historička Jana Čechurová z Ústavu českých dějin FF UK. „Usiloval o tuto funkci, chtěl, aby úřad prezidenta byl v Československu zachován. I když jinde v sovětském bloku zanikal.”
I když byl Gottwald nejmocnějším mužem státu, komunistou číslo 1 a prezidentem, rozhodovali a vládli sovětští poradci: prosadili kolektivizaci zemědělství a těžký průmysl. Světlé zítřky oslavovaly budovatelské písně.
Podle Čechurové je Gottwald symbolem stalinismu v Československu. „Na rozdíl třeba od Háchy a dalších, kteří postupovali, protože se báli represí vůči národu, Gottwald ze svých původních představ ustoupil, protože se bál o sebe. Byl ochotný aktivně se podílet na perzekuci lidí, o kterých věděl, že neprovedli to, z čeho jsou obviněni,” říká historička.
Podle historika Petra Koury z Filozofické fakulty UK začal Gottwald spřádat plány na převzetí moci v Československu už od svého nástupu do čela komunistické strany v roce 1929. „Ve svém nástupním projevu, který se uskutečnil 21. prosince 1929 v parlamentu, kdy poprvé hovořil jako generální tajemník Komunistické strany Československa, zmínil, že cílem této strany je zmocnit se vlády v Československu a zatočit s takzvanou buržoazií.“
Ve zmanipulovaných politických procesech na začátku 50. let padly desítky trestů smrti. Na šibenici skončili i nejbližší Gottwaldovi spolupracovníci v čele s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským. Jejich žádosti o milost Gottwald zamítal.
Nikdo ho neměl rád
Doslova trnem v oku byl Gottwaldovi americký imperialismus. Osobitým slovníkem ho napadl i v novoročním projevu 1. ledna 1952. „Nyní musí američtí imperialističtí žraloci vidět, že chňapli po soustu, které je i pro ně příliš velké a mohou se na něm zadávit.”
V březnu 1953, pár dnů po návratu z pohřbu svého velkého vzoru a učitele Stalina, Klement Gottwald zemřel. „Oznámil nám to ředitel ve školním rozhlase, museli jsme jít na Hrad k vystavené rakvi s jeho ostatky. Pamatuji si, že byl mráz, stáli jsme asi čtyři hodiny ve frontě. Bylo to hrůzostrašné, nikdo ho neměl rád,” vzpomíná paní Věra.
