Jednou ji odstranili nacisté, dvakrát komunisté. Masarykova socha v Hodoníně stále stojí
Před 80 lety, 14. září 1937, zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho zásluhy o vznik samostatného státu připomínaly desítky soch, bust a reliéfů v celé republice. Většinu z nich ale čekaly v dalších desetiletích pohnuté osudy. Jak běžely dějiny a střídaly se politické režimy, pomníky mizely do skrýší a zase se vracely zpátky. Některé nepřežily. Masarykova socha v jeho rodném Hodoníně turbulence dějin přečkala.
„Masaryk pro mě a pro moje rodiče určitě znamenal hodně. Maminka ho viděla na vlastní oči. Vyprávěla mi, že to byl velice příjemný člověk,“ vzpomíná před sochou Tomáše Garrigua Masaryka paní Ludmila.
„Opravdu lidé na místa, kde už nic nebylo, ani žádná památka po té soše, nosili věnce, svíčky, květiny,“ řekla Radiožurnálu Hana Sýkorová z Muzea TGM Hodonín.
Masaryk v nadživotní velikosti odlitý v bronzu stojí na víc než metr vysokém žulovém podstavci a tváří se státnicky. Poprvé sochu na tomto místě odhalili v roce 1931.
O pohnutém osudu hodonínské sochy Tomáše Garrigua Masaryka si poslechněte v reportáži Jaroslava Skalického.
„Byla na to soutěž. Vyhrál ji akademický sochař Alois Bučánek,“ dodala Sýkorová. „Socha stála na svém místě do okupace. Cokoliv, co bylo spjaté s Československou republikou, se muselo odstranit. Socha Masaryka přežila v Praze spolu s dalšími sochami z republiky ve skladišti. Socha se vrátila do Hodonína v roce 1945. Pomník byl v Hodoníně až do počátku 60. let, kdy byl znovu odstraněn.“
Překvapivě socha nevadila v 50. letech 20. století. „Sochy byly i na jiných místech republiky a většinou se odstraňovaly až na začátku 60. let,“ popsala Sýkorová. Podle ní totiž „žilo tolik lidí spjatých s první republikou a v těch lidech to bylo natolik zakořeněné, že si nedovolili tyto sochy odstraňovat. Už nikdy nedošlo k tomu, že by celorepublikově plošně byly sochy nebo jakékoliv tyto symboly odstraňovány jako za okupace“.
Osud Masarykovy sochy sledoval i hodonínský kronikář Miloš Hynek. „Pomník byl 22. února 1961 odstraněn. Ale tentokrát hroším způsobem než za války, protože byl dán pokyn rozřezat ho autogenem. Stalo se to, ale někdo ho rozřezal jen na tři díly, aby splnil úkol, ale aby se ve vhodné chvíli dal zase poměrně jednoduše svařit a dát to dohromady,“ popsal Hynek.
'Problém dneška je především mravní.' Poslechněte si unikátní záznam hlasu T. G. M.
Číst článek
Znovu se Masaryk na svém místě objevil v roce 1968. V Hodoníně už ale tenkrát byla okupační vojska. „Z Prahy ho museli převážet tajně už pak po srpnu. Měli potvrzení, že je to formálně pomník Jiráskův, ten byl jako persona grata. Rusové, co obsazovali Hodonín, podali protest, že to je kontrarevoluční čin, ale nakonec byl postaven,“ vysvětlil Hynek.
Potřetí odstranili pomník normalizátoři. Bylo to v roce 1977. „Byla to opravdu podivná záminka. Socha Masaryka byla odstraněna prý proto, že musela uvolnit místo pro rozšiřující se silnici,“ popsala Sýkorová. Silnice má přitom jen několik set metrů. „Jsou tady kolem toho humorné příhody, že máme nejkratší dálnici v republice,“ dodala.
Sochu Masaryka odložili ke zdi muzea. „Socha ležela na zádech, bradou nahoru, a nad sochou byl provizorní přístřešek z lešení, aby netrpěla, a tím pádem nebylo vidět, že tady je. Ke konci 80. let byla umístěna v průčelí galerie, odkud nebyla vidět z ulice,“ popsal pracovník Muzea TGM Marek Vařeka.
V roce 1990 to měl Masaryk z azylu v galerii na místo na podstavci jen pár desítek metrů. Sochu odhalil prezident Václav Havel. Už počtvrté v její historii.
