Pozůstatky Dračího muže se našly v severovýchodní Číně a víme o něm, že žil zhruba před sto padesáti tisíci lety. Mezi vědci se debatovalo o tom, jestli tyto pozůstatky patří k Homo sapiens, neandrtálcům, lidské skupině zvané denisované nebo k úplně nové větvi lidské evoluce.

Zatímco podle čínských vědců by lebka mohla patřit novému druhu člověka, vědci mimo výzkumný tým se zase přiklánějí k variantě, že je Dračí muž denisovan - tedy vyhynulý příslušník rodu Homo, blízký neandrtálcům a zároveň i moderním lidem Homo sapiens. Nasvědčuje tomu i morfologie lebky.

„Pro antropology je to zásadní, protože bychom měli poprvé v rukou lebku tohoto druhu člověka,“ říká česká osteoložka Miriam Nývltová Fišáková z Ústavu fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a pokračuje:

„I když je pojmenovaný jako nový druh, všechny morfologické znaky i to datování ukazují na to, že se s velkou pravděpodobností jedná o denisovanského člověka, kterého známe pouze z pár zubů, jednoho prstního článku a hlavně z genetické analýzy pocházejícího právě z tohoto prstního článku.“

Takzvaný Dračí muž měl velké oči, pro nás až neuvěřitelně výrazné nadočnicové oblouky, široká ústa a zvětšené zuby. Podobat se mohl i dnešním původním obyvatelům Austrálie – Aboridžincům. Jejich lebka je podobná, protože ve své DNA mají geny denisovanů.

U Dračího muže se dá najít kombinace primitivních a moderních prvků člověka, jako třeba objem mozku. Ta u něj odpovídá velikosti moderního člověka. „Podle mohutnosti žvýkacích svalů, které jsou na lebce krásně vidět, i podle obroušené stoličky, můžeme říct, že zuby využíval ke zpracování zřejmě kůže a k dalším činnostem,“ vysvětluje doktorka Nývltová Fišáková.

„Podle síly a mohutnosti lebky můžeme říct, že žil v malých skupinách, kde se spoléhal každý sám na sebe. Tito lidé byli velmi dobří lovci, ale mezi lovy měli větší prostoje. Z tohoto důvodu měli tak silnostěnnou lebku, bylo to kvůli hospodaření s vápníkem,“ vysvětluje.

Lebka schovaná ve studni 

Výzkumný tým předpokládá, že byl Dračí muž dobře stavěný a silný. Vědci ale nemají přesnější informace, protože se v blízkosti naleziště nezachovaly žádné kamenné nástroje nebo jiné prvky kultury.

Je to proto, že lebku v severovýchodní Číně našel dělník už v roce 1933. Muž tušil, že bude mít kulturní hodnotu, a tak ji propašoval domů, aby nepadla do rukou Japoncům, kteří tehdy území okupovali. Ukryl ji na dně studny a své rodině o ní řekl až těsně před smrtí, takže vědci se k lebce Dračího muže dostali až za desítky let.

Čerstvá je taky analýza části lebky a dolní čelisti na území Izraele. V tomto případě se jedná o archaičtější formu neandrtálského člověka, kdežto Dračí muž je zřejmě blízký druhu Homo sapiens, tedy už člověku modernímu.

„Už dlouho víme, že paralelně existovalo několik lidských druhů, doplňují se nám tak jednotlivé kostičky pestré skládačky našeho vlastního evolučního záznamu. Zapadá to do představy všech paleontropologů, že vývoj nešel skokovitě po jednom druhu, ale že šlo spíš o hojně rozvětvený keř,“ popisuje význam obou nálezů pro evoluci člověka osteoložka Nývltová Fišáková.

Je dokonce možné, že se tito dva lidé - tedy z nálezu v Izraeli a teď v Číně - mohli během svých životů potkat, protože pokud Dračí muž spadá k denisovanům, mohl se dostat z Asie až do Evropy a na Blízký východ.

Martina Rasch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít