Před 79 lety Kubiš s Gabčíkem zaútočili na Heydricha. Británie v reakci odvolala podpis mnichovské dohody

27. května 1942 dopoledne jel zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich směrem na Pražský hrad. V zatáčce v Kobylicích na něj ale čekali českoslovenští parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří na něj zaútočili a smrtelně ho zranili. Následkům těchto zranění o několik dní později podlehl. Atentát na Heydricha byl významný nejen pro domácí odboj, ale ukázal také spojencům, že Československo se s nacistickou nadvládou nesmířilo.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Reinhard Heydrich

Reinhard Heydrich | Foto: Fotobanka Profimedia

Atentát měl pro Československo velký význam. Šlo o čin, který v té době neměl obdoby. Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi se podařilo odstranit jednoho z nejvýše postavených mužů třetí říše.

Heydrich přijel do Prahy v září 1941, okamžitě vyhlásil civilní výjimečný stav a zahájil zatýkání a popravy Čechů. Během necelých čtyř měsíců stanného práva se mu podařilo prakticky zlikvidovat vedení domácího odboje.

Heydrich byl zároveň jeden ze strůjců holokaustu – tedy masového vyhlazování židovského obyvatelstva. V důsledku úspěšného atentátu sice v protektorátu začala krvavá německá odplata, na tu ale okamžitě zareagovali spojenci.

„Velká Británie jako jeden ze signatářů mnichovské dohody svůj podpis de facto oduznala, což byl jeden z prvních kroků k tomu, aby mnichovská dohoda byla zneplatněna a Československo bylo obnoveno v předmnichovských hranicích,“ popsal Radiožurnálu historik z Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich. 

Popravy a Lidice

Německá reakce na atentát byla ale drtivá. Už 27. května 1942 – tedy bezprostředně po atentátu – bylo po celém protektorátu vyhlášeno stanné právo. Začaly masové popravy nejen dříve uvězněných odbojářů, ale také náhodně zatýkaných lidí.

Kdyby nezaútočili na Heydricha, byli bychom po válce na jiné straně, říká autor malby v libeňské zatáčce

Číst článek

Za všechny můžeme připomenout třeba předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který byl vězněn od září 1941 a popraven den po posledním boji parašutistů v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Praze v polovině června 1942.

Symbolem německé odvety za atentát se stalo vypálení a vyhlazení obce Lidice.

Nacisté také pozatýkali rodiny parašutistů. Mezi nimi byl i tehdy desetiletý vzdálený příbuzný Jana Kubiše Alois. „Postavili nás do takové dlouhé chodby a dojeli tam i z jiných skupin, co pozatýkali. Tam právě jsem se setkal i s nejmladším bratrem Kubiše Františkem. Tomu bylo 14 roků, byl starší, než jsem byl já,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa. Asi po půl roce byl i s rodiči propuštěn.

294 příbuzných, přátel a spolupracovníků parašutistů takové štěstí nemělo. Byli popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Nejmladší z obětí byla teprve čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, která po atentátu na Heydricha odvezla zakrvácené kolo Jana Kubiše.

Lucie Korcová, pj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme