Dakarský deník, díl pátý
K nejtěžší rallye světa patří také smrt. Na Rallye Dakar umírají nejen závodníci, nejčastěji motorkáři, ale bohužel také diváci. Ti v Jižní Americe, kam se závod přesunul po 30 letech v Africe, vytvářejí závodu neopakovatelnou atmosféru. Ale také velmi riskují
Jen zázrakem loni nedošlo při prvním jihoamerickém Dakaru k vážné nehodě závodního stroje s diváky. Vždyť jich kolem trati bylo na 4 miliony. Mnozí z nich totiž velmi riskují, jen aby byli co nejblíže závodníkům a jejich technice. Mechanik z posádky soutěžního kamionu Tatra Brazilce De Azeveda Jaromír Martinec o tom ví své. „Je to s podivem, že se toho zatím nestalo víc. Když to řeknu úplně, tak když jsme jeli tu první spojovací etapu, tak na nájezdech na dálnici, kde jsme jeli pomalu, se nedalo projet. Lidi se nám věšeli na auto, bouchali nám do kabiny, s malými dětmi chodili okolo auta. Opravdu hodně riskují.“
Podle všeho takový risk stál ve druhé etapě život osmadvacetiletou Argentinku Soňu Natalii Galardovou, do které společně s dalšími diváky najela v měřeném úseku posádka německého vozu s číslem 418 Schultis-Leardi. Marná byla snaha pořadatelů v podobě okamžitého převozu zraněné vrtulníkem do nemocnice. K prevenci takových nehod nepomohlo ani masivní nasazení 25 tisíc policistů, kteří v průběhu celé soutěže mají dohlížet na bezpečnost diváků. Rallye Dakar má zkrátka cejch smrti. Oficiální statistiky jejích obětí pořadatelé nevedou. Podle dostupných zdrojů se mladá Argentinka stala celkově 50. obětí slavného pouštního závodu a 24. mezi diváky a novináři.
