Gratulujeme k posunu na první příčku. Je to v uvozovkách jen jeden dílek ve větší skládačce, kterou je Rallye Dakar, ale přepokládám, že jste po dnešku spokojený.
To je jasná věc. Samozřejmě je to jeden díleček do puzzlíků, které tady skládáme, ale je to Chrono 48. Chrono 48 má být nejtěžší etapa a určitě byla. Po minulém roce, kdy jsme jeli 24 nebo 28 hodin v dunách za oba dny, tak jsme teď jeli kromě 90 kilometrů reálně mimo ně.

I když se v dunách hodně rozhodovalo. Veškerý ztracený čas ostatních asi bude vycházet z dun, i my jsme tam ztratili hodně času. Bylo to nesmírně rozbité, opravdu technické a hodně to bolelo, nejen nás, ale samozřejmě i auto. O to víc mám radost, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Co je podle vás lepší, jet etapu Chrono 48 až v druhé půlce Dakaru, kdy už jste víc zvyklí na tu zátěž, nebo na začátku, kdy máte víc sil?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel, takže netuším, jestli by to bylo lepší tak či onak. Ale vždycky to je podle toho, v jaké se nacházíte situaci. Teď to bylo čistě otevřené, přijde Chrono 48, Dakar začíná, takže i když dopadne jakkoliv, tak se všechno může změnit. I když dneska povedete o hodinu, nebo budete hodinu ztrácet, tak to neznamená, že máte prohraný Dakar.

V tom je to menší výhoda pro všechny účastníky, protože když přijde v polovině, jako přišla minulý rok, tak se tam ve finále rozhodovalo o celém závodě. A Chrono 48 vlastně minule rozhodla o celém závodě. To se teď říct určitě nedá a uvidíme, co to nakonec přinese.

Terén náročný pro auto i tělo

Jak se teď cítíte? Přece jenom jste mezi etapami neměli takové podmínky, na které jste zvyklí.
Teď momentálně stojím na střeše bydlíka a pozoruji naše kamiony, jak je dávají do kupy. Cítím se rozbitě. Jsem z těch dvou dní opravdu unavený, protože najedete tisíc kilometrů v terénu, který je extrémně tvrdý a to není něco, co by tělo úplně chtělo. Už mám za sebou fyzioterapeuta, takže jsem se dal nějak do kupy, ale jsem unavený. Těším se na to, až se vyspím a odpočinu si. Koukám, že auto už bude hotové a připravené na zítřek, což mám radost, protože jsem mu dal opravdu zabrat.

Jak se má Bohouš? Respektive, jak je na tom kamion, který jste takto pojmenovali?
Sem tam jsem ho pořádně odřel, takže naši sponzoři už nejsou vidět a budeme to muset přelepit. Už jsme nechali z České republiky sem přivézt nové samolepky, protože nás nenapadlo, že se to stane. Ale to je jen kosmetická úprava, jinak technicky funguje výborně.

Dneska jsme udělali dvě kola, respektive jedno jsme měnili v etapě, to druhé bylo v cíli hodně otevřené a museli jsme ho měnit. Ale jinak asi nic zásadního. Já jsem zničil nějaký ten tlumič, protože jsem sem tam někam skočil. Jak jsem říkal, bylo to extrémně náročné, takže z toho jsme vycházeli.

Teď se mu udělá velká údržba. Protože má za sebou tuhle etapu, tak se dělá taková údržba „kdyby náhodou“. Spousta věcí se vymění a kontroluje, abychom byli připravení na zítřejší třetí etapu, i když už čtvrtý den, a pak hned už maratonskou, kterou to pokračuje.

Posunul jste se do čela průběžného pořadí, předpokládám tedy, že atmosféra v kabině je dobrá.
Výborná. Teda na konci téhle etapy jsem byl fakt naštvaný na pořadatele, protože posledních 40 kilometrů téhle fakt náročné etapy tam dali klikyháky doprava, doleva v rozbitém terénu s křovisky a stromy úplně všude, kam se kamion prostě nemůže vejít. To mi opravdu vadilo.

Samozřejmě když jedete na prvním místě a jedete si pro to, tak cíl probíhá líp a máte mnohem lepší atmosféru. Na druhou stranu víme, že je začátek rallye, takže jsme byli smíření s tím, že jsme prostě vyrazili a říkali jsme si: „Pokud se budeme furt udržovat vepředu v patnácti minutách, tak je to naprosto v pohodě.“

S tím jsme do toho jeli a s tím jsme i finišovali. To, že se nám to pak podařilo navigačně, neudělali jsme základní chyby a ani technicky jsme neměli žádný technický problém, vedlo k tomu, že jsme etapu vyhráli. Takže určitě pozitivní nálada.

Karel Janů, lbk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít