Příběh Němce Trautmanna je důkazem toho, že fotbal zmírňoval nenávist mezi národy
Za rovných 150 let od zrodu své moderní podoby hrál fotbal mnohokrát důležitou roli v dějinách a na jeho pozadí se udála spousta velkých příběhů. K nejsilnějším patří ten, který prožil Bert Trautmann, voják nacistického Wehrmachtu, který po druhé světové válce pomáhal sbližovat Angličany a Němce jako brankář Manchesteru City.
„Tady v Manchesteru byla po válce silná židovská komunita a všichni víme, co se za druhé světové války dělo. Takže když jsme koupili Berta Trautmanna, přišlo dvacet tisíc lidí protestovat, že žádného nacistu ve svém klubu nechtějí. Pro něj to muselo být hrozné. Ale pak mu kapitán Eric Westwood podal v kabině ruku a řekl, Berte, v téhle šatně žádná válka není. Tak vítej a hodně štěstí,“ vzpomíná na vypjatou scénu z října 1949 Johnny Williamson, který pak tvořil v Manchesteru City s Bertem Trautmannem brankářskou dvojici.
Reakce fanoušků byla do jisté míry přirozená. Parašutista Wehrmachtu z východní i západní fronty Trautmann byl nepřítelem, kterého po válce jako zajatce umístili v Anglii do tábora na převýchovu německých vojáků. Patřil do skupiny těžkých případů, nacistická propaganda mu systematicky vymývala mozek už od dětství, kdy byl členem Hitlerjugend. Sám Trautmann ve své biografii přiznal, že až v poválečné Anglii tvrdě narazil na realitu. Ale ustál to, zařadil se do života, v Anglii se i oženil a z nepřítele se stal hrdinou.
„Na jeho rozlučkový zápas přišlo 47 tisíc lidí, za 15 let v City si je naprosto získal. Už nikdo pochopitelně neprotestoval, všichni byli dojatí. Jednoznačně pomohl po válce tady v Anglii vylepšit obrázek, který si lidé udělali o Němcích. Pomohl tyhle dva národy sblížit. Muži obdivovali jeho brankářské umění a obětavost, jako vysoký blonďatý elegán okouzloval i ženy. Uměl to i s dětmi a pro jeho srdečnost ho měli rádi všichni. Na jeho autogram se léta stály fronty, ale nikdy jsem neviděl, že by někoho odmítl,“ vypráví Fred Eyre doplňovaný dalšími bývalými hráči Manchesteru City.
Slavné zranění
Ze skvělé Trautmannovy kariéry, během které jako první cizinec v Anglii dostal cenu pro nejlepšího hráče roku, vyčnívá zejména legendární příhoda z finále Anglického poháru v roce 1956. Tehdy pomohl svému týmu k vítězství v nejstarší soutěži světa, a teprve dva dny po zápase lékaři zjistili, že posledních 17 minut dochytal se zlomenou páteří.
„Bert se jako brankář vyznačoval tím, jak skvěle uměl vybíhat a padat útočníkům pod nohy. To tehdy nebylo tak obvyklé, ale on tím uměl mužstvu hodně pomáhat. V tom zápase proti Birminghamu se takhle vrhl proti Peterovi Murphymu a ten mu kolenem zlomil krční obratel. Určitě i díky tomu, jak ho zocelila válka, tak tu bolest vydržel. Všichni ho pak obdivovali za jeho statečnost, ale on říkal, že kdyby věděl, co mu vlastně je, tak by ze hřiště odešel. Ale nevěděl to, zápas dohrál, a tak se zrodila legenda,“ říká Fred Eyre o svém spoluhráči a kamarádovi, který později jako trenér pomáhal rozvíjet fotbal v zemích třetího světa a zaštítil svým jménem vznik nadace, která se snaží i skrze fotbal pěstovat pozitivní anglo-německé vztahy.
Poslední část života strávil Bert Trautmann se svou třetí ženou ve Španělsku, kde letos v létě zemřel. Jeho fascinující životní příběh se uzavřel skoro po devadesáti letech.
