Jak dlouho u sebe můžete mít pohár?
Nejspíš tak, jak dlouho tu budu chtít zůstat dnes večer. (smích) Myslím, že by mi nepovolili vzít si ho s sebou na hotel, jedině, že by se mnou někdo šel a hlídal by ho celou noc.

Na poháru jste už dvakrát napsaná, teď tam budete potřetí. Co to pro vás znamená?
Nádhera. Bylo to fyzicky i psychicky náročné. Hrála jsem víceméně každý den, ať už singl, debl nebo mix. Měla jsem asi jeden den volna. Ale stojí to za to. Jsem ráda, že na trofeji bude mé jméno vyryté potřetí v řadě.

Nevím, jestli je to sen, ale každopádně to je hodně speciální. Kolika lidem se to přeci jen podaří?

Když pohár otočíme dokola, najdeme jméno pána, kterému se to povedlo třikrát v řadě jako vám, Američana Jima Pugha. Ten vyhrál dvakrát i s Janou Novotnou. Musíte tedy počtvrté…
Ty kráso. Tak to nevím, jestli se podaří. Už teď jsem z toho byla hodně nervózní. Ale uvidíme, co bude za rok, a kam se všechno posune, co bude s covidem-19 a jestli nepřijde další katastrofa. A také, jak na tom budu fyzicky, kdy bude singl a debl, jestli bude chtít Rajeev hrát mix. Je spoustu aspektů, které se musí sejít, aby to takto dopadlo.

Dvakrát jste vyhrála s Rajeevem Ramem, jednou také s Nikolou Mektićem. Parťáka v záloze tedy máte.
S oběma se mi dobře hrálo. S Rajeevem jsem hrála i předtím, takže jsem věděla, do čeho jdu. S Nikolou tomu tak loni nebylo. Nakonec to dopadlo suprově. Finále si pamatuji, jako by to bylo včera. Hrál strašně dobře, skvěle podával, na síti měl všechno. Ale jak říkám, uvidíme, co bude příští rok.

Jsem ráda, že mám dva parťáky, se kterými se mi hraje dobře. Jsou pohodoví. Když jeden náhodou nemůže, tak mohu napsat druhému.

‚Nejúspěšnější grandslam‘

Přímo tady v Melbourne jste potěšila asi čtyřčlennou skupinu československých fanynek. Udělalo vám radost, že vás krajanky přišly podpořit?
Určitě, obrovskou. Vždycky je hezké mít v hledišti někoho, kdo přijde, zařve něco česky a má vlajku. Je to příjemné, hlavně v této době, kdy jsme mnoho fanoušků mít nemohli. Jsem ráda, že mi napsaly a mohla jsem jim zařídit lístky, aby se přišly podívat.

Když zhodnotíte celý turnaj, ve kterém jste jako poslední z Čechů, a s odstupem si vzpomenete na letošní Austrálii, co vám vytane v hlavě nejvíce?
Bavili jsme se spolu před turnajem o karanténě a podobně. Říkala jsem, že vše zlé je k něčemu dobré. To, že jsem musela náročnou karanténu podstoupit, se mi nejspíš někde vrátilo. Neměnila bych. Mám z toho obrovskou radost, jak ze singlu, tak z deblu, ačkoliv nám to v pátek nevyšlo. A nyní titul z mixu. Evidentně můj nejúspěšnější grandslam.

Vzpomněl jsem si na Jennifer Bradyovou, poraženou finalistku singlu, se kterou jste hrála před turnajem vyrovnaný zápas, takže i přes karanténu se dá dostat k úspěchu, že?
Podle mého hodně záleží na tom, jak si člověk urovná hlavu. Jistě, ztratíte třeba koordinaci, prostorovou vizi, nohy trochu odejdou, ale za 14 dní tenis nezapomenete. Jennifer, já s Katkou Siniakovou i Rajeev jsme tu byli v lockdownu a všem se nám podařilo zahrát na turnaji dobře.

Člověk s tím musí být smířený. Tak to je, nedá se nic dělat, zkusím z toho vytěžit nejvíc, co jde. Asi mi i pomohlo, že jsem od sebe před turnajem nic neočekávala. Přišla jsem, řekla si, že zahraji zápas co nejlépe, a na konci to nějak dopadne.

Byla tu také spousta novinek, třeba elektronické hlášení a tak dál. To je věc, která vás možná bude v budoucnu turnaji provádět. Říkala jste, že v tom sama nemáte úplně jasno. Bavili jsme se o tom na začátku turnaje, kdy bylo všechno ještě takové nové. Trvá to stále?
Jsou to věci, které stejně neovlivním. Když tam jsou čároví, tak je to normální, historické, víc to k tenisu patří. Ta nová elektronika je třeba přesnější, ale je to jiné. Tenis má velkou historii a je tam strašně moc tradic. Mám ráda, když tam jsou lajnoví rozhodčí, ale když tam do pár let bude tenhle elektronický systém, stejně s tím nic neudělám. Hlavně se musím soustředit na to, abych si užívala tenis a předváděla ty nejlepší výkony, co můžu, a zbytek neřešit.

Jaký příběh vás letos na Australian Open nejvíc zaujal?
Pro mě určitě Aslan Karatsev. Obrovský úspěch. Hrozně jsem mu fandila. Škoda, že mu to v tom semifinále nevyšlo, ale bylo to pro mě obrovské překvapení. Když si vzpomenu, jak jsem s ním byla na extralize v Přerově, a pak si řeknu, jaký teď udělal pokrok... Doufám, že to pro něj nebude jen jediný turnaj, ale že na to naváže. Myslím, že může být v pohodě člen elitní dvacítky. 

Je něco, co vám tady udělalo radost? Něco, co jste třeba jinde nezažila?
Fanoušci. Bylo super, že tu teď mohli být, že to bylo víc otevřené, že jsem nemusela být zavřená na hotelu, že jsem se nemusela každé tři čtyři dny testovat. Plno zajímavých zkušeností, které si odvážím a díky kterým jsem se zase posunula dál jako tenistka i jako člověk.

Jaroslav Plašil, wei, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít