Ve vodě s ním slavila i rodina. 'Jsou se mnou skoro všude,' smál se mistr světa Ondřej Tunka
Páteční závod vyšel českým kajakářům na výbornou. Ondřej Tunka závod vyhrál a je mistrem světa. Pouhé dvě setiny na něj ztratil krajan Vít Přindiš, který bere stříbro. Stále nám to nedochází, shodli se oba v rozhovoru pro Radiožurnál.
Ondřeji, Vítku, velká gratulace vám oběma. Už za sebou máte medailový ceremoniál i fotku s bronzovým Slovincem Kauzerem. Ondřeji, už vám stihlo dojít, co se vám podařilo?
Ne, pořád mi to nedochází. Myslím, že mi to bude trvat ještě dlouho.
Musím říct, že tak i vypadáte, protože máte takový nevěřícný úsměv...
(smích) Je to tak, opravdu. Furt se klepu.
Brilantní finále kajakářů. Tunka je mistrem světa, Přindiš skončil stříbrný
Číst článek
Vítku, chyběly vám dvě setiny sekundy k tomu, aby to bylo obráceně - abyste byl zlatý vy. Přesto máte stále úsměv na tváři. Nepociťujete ani trochu nějakou zlobu, naštvanost?
Naštvanost určitě ne, ani zlobu. Samozřejmě bych byl raději mistr světa, ale já jsem doufal ve finále. Doufal jsem, že mi pak ve finále vyjde jízda. A nakonec mám medaili z mistrovství světa. Já jsem teď strašně šťastný. Byly to dvě setiny, ale Ondra je pro mě nejpříjemnější soupeř, který mě tady mohl porazit.
Ani jednomu z nás teď nedochází, co jsme dokázali. Už jsme si v hlavě jenom tak říkali, že na příští rok máme pohodu od nominace. To je ta nejúžasnější věc! (smích) Po x letech se nemusím stresovat. Asi jsem ještě nepocítil všechny ty krásy, které to přineslo.
Nějakou minutu, dvě se zdálo, že slavíte stříbro a bronz, protože Peter Kauzer byl chvíli nad vámi. Poté mu tam ale přiskočila dvousekundová penalizace. Jak jste tohle prožívali, Ondřeji?
Já bych slavil stříbro úplně stejně jako zlato. V tu chvíli by pro mě byla kterákoliv medaile zlatá. Je to úžasný.
Co jste si řekl v tu chvíli, kdy jste najednou byl na prvním místě a ne na druhém?
Nevěděl jsem moc, co se děje, protože jsem sledoval tu Peterovu jízdu a nikde jsem žádného šťoucha neviděl. Takže jsem nejdříve ani nevěřil, že tam toho šťoucha opravdu má.
Úspěšný návrat smíšených kanoí na MS, Vojtová s Maškem získali bronz
Číst článek
Pro vás to na tomto šampionátu bylo takové balancování na hraně. Skoro jste vůbec nepostoupil z kvalifikace, pak jste měl namále v semifinále a nakonec zlato. Řekl byste v tu chvíli, když jste málem nepostoupil z kvalifikace, že nakonec budete zlatý?
V kvalifikaci byla jiná trať, byla o hodně lehčí a tam se každá chybička počítala. Mně to úplně nevycházelo podle představ, takže jsem furt věřil, že tady dokážu zajet lepší než 37. místo.
Nakonec jste zažili i společnou oslavu ve vodě. Jaká byla, Vítku?
Moc příjemná, protože jsem byl po té jízdě hrozně rozhicovaný (smích) a ta voda je krásně studená. Takže nás to příjemně zchladilo a připravilo na ceremoniál. Bylo tady spoustu diváků a mělo to správnou atmosféru.
Ondřeji, vy jste navíc měl ve vodě své dvě sestry a otce...
Oni jsou se mnou skoro všude. (smích) Bylo to krásné.
A ve vodě už s vámi takhle někdy byli?
Ve vodě jsme se spolu koupali v bazéně, ale že by takhle skočili do vody, to ne.
Vítku, nenaštvali jste soupeře zase o něco víc, protože těch medailí, které jim jako čeští kajakáři necháváte, v posledních letech moc není?
Myslím, že teď jsou všichni hodně vytočení. A byli zklamaní v cíli, když jsme tam zase my dva stáli před obrazovkou a čekali, jak to celé dopadne. Ale my jsme tak trochu slibovali, že se tady pokusíme vypálit rybník Francouzům.
Myslím, že se to povedlo na tisíc procent. Vyhráli jsme hlídky, vyhráli jsme první a druhý místo individuálně. Chybělo tam to třetí od Jíři Prskavce, ale myslím, že takhle to bylo vysněné a dopadlo to krásně.
