Dobový snímek informoval o výstupu rodilého Novozélanďana na Everest s fanfárami, sám Edmund Hillary s respektem. A také vděčností. Nebýt duchapřítomného šerpy Tenzinga Norgaye, skončil by jako mnohé výpravy před ním. Tragicky.

„Sestupoval jsem jako první a překonával jsem trhlinu. Tehdy se uvolnil velký kus ledu a já se uvolnil do trhliny. Tenzing, který šel za mnou, mi během chvilky spustil provaz, vytáhl mě a já nespadl dál,“ vzpomínal Edmund Hillary pár dní po svém výstupu, v květnu 1953. Tehdy na nejvyšší z osmitisícovek mohl slyšet jen vítr, padající laviny a kamení.

Dnes by se musel zařadit do davu, který místy brzdí zácpy a který často zpomalují vyčerpaní začátečníci. Před šesti lety napětí mezi výpravami skončilo hromadnou rvačkou, připomíná nejúspěšnější český horolezec Radek Jaroš.

„Někde jsem slyšel 70, někde se zase psalo, že až 100 šerpů šlo mlátit tři horolezce. Šerpové tam vydělávají na místní poměry obrovské peníze. Dovedu si představit, že je horolezci, kteří se tam pohybují sami a nepotřebují fixní lana, iritují. Svým způsobem už se v současné době horolezectví na Everestu nedá provozovat,“ vysvětluje Jaroš pro Radiožurnál.

Jeho kolega Jan Trávníček je z podmínek na Everestu natolik rozmrzelý, že si cestu do výšky 8848 metrů nad mořem raději odpustí: „Říkám a slibuji, že na Everest nikdy nepůjdu. Musel bych absolvovat pokus s těmi davy, a to dělat nebudu.“

Dalších přibližně pět tisíc lidí už Edmunda Hillaryho, včelaře, který se do hor dostal poprvé až v 16 letech, úspěšně napodobilo.

Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít