„Jéžišmarjá, bez kola se nedá žít. Nevím, jak si to někteří lidé můžou představit, že používají jen auto nebo prostředky hromadné dopravy. Kolo je kolo,“ říkává Jiří Daler, veselý Moravák, který trénoval na brněnském velodromu. S cyklistikou začal až v 16 letech, ale už ve 24 byl olympijským vítězem ve stíhacím závodě.

„Zajel jsem čas, potom jsem porazil tři soupeře a už z toho bylo zlato,“ popisoval před pár lety jeden z mála českých dráhových cyklistů, kteří kdy dokázali získat na olympijských hrách medaili.  V Melbourne 1956 měl tandem Ladislav Fouček, Václav Machek stříbro a v Moskvě 1980 získala česká družstva dva bronzy. A to je všechno, jediná zlatá dráhařská medaile je u Dalera doma.

„Je ve skříni, má už tam svoje místo. Někdy jsem ji hledal, když jsem ji nemohl najít, ale většinou hrábnu a je tam,“ vypráví Jiří Daler.

Od tehdejšího zaměstnavatele, tedy Elektrotechnických závodů Julia Fučíka, dostal za olympijské vítězství ledničku a od tehdejšího režimu povolení rok závodit, koncem 60. let, ve francouzské stáji nesoucí název po výrobci oné ledničky. A Dalerovo vítězné kolo z Tokia skončilo v Národním technickém muzeu.

„Já jsem rád, že se pro moje kolo našlo místo v technickém muzeu, a jsem velmi rád, že tam je uschované. Doma totiž kdo ví, jak by dopadlo, kde by skončilo,“ usmívá se brněnský rodák, který v roce 2011 dostal od Českého olympijského výboru Cenu fair play za celoživotní postoj ke sportu.

Zhruba před třemi měsíci měl Jiří Daler převzít také cenu Emila Zátopka pro sportovní legendu, ale den předtím jel lyžovat a zlomil si dvě žebra. Jiřímu Dalerovi tak přejeme k osmdesátinám hlavně pevné zdraví.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít