„Hrozně těžko vybírat jeden. Já bych asi dal Emila Zátopka, protože když jsem byl malý kluk, děda mi o něm vždycky povídal. A když jsem já běhal, vždycky mi říkal, že jsem jako Zátopek,“ usmívá se Dominik Hašek.

Bývalý brankář se zatím nerozhodl, pro koho bude v jednotlivých dekádách hlasovat. Jeho stopu ale anketa ponese tak jako tak. Dvacet let zpátky hokejisté zvítězili na hrách v Naganu, a když se pak na Staroměstském náměstí skandovalo heslo „Hašek na Hrad“, divil se snad jen slavný gólman.

„Nepochyboval jsem, že nominujou Nagano. V kolektivním sportu je víc emocí, v tom má možná trošičku výhodu,“ říká Hašek Radiožurnálu.

A i když si Haška jako fanouška získaly výkony Emila Zátopka, za největší sportovní zážitky má ty, co sledoval živě.

„Jako malý kluk jsem samozřejmě hrozně prožíval Bělehrad 1976, to mi bylo jedenáct let. Hráči jako Nehoda, Panenka, Ondruš, Ivo Viktor v brance… Když je člověku deset let, tak to prožívá jinak, než když je pak starší. A pak Honza Kodeš. Já jsem se na něj díval nejen jako na wimbledonského vítěze, ale taky jako na reprezentanta, který nás vždycky reprezentoval na Štvanici, když tam ještě jezdil ten vláček. Bojoval nezapomenutelné zápasy,“ vzpomíná Hašek.

Také Haškova volba Antonín Panenka dává přednost výkonům, ke kterým není třeba vyprávění dříve narozených. Palce držel fotbalovým vicemistrům světa z Chile.

„Říkalo se, že tam jedou hráči na dovolenou za odměnu a nakonec z toho byla stříbrná medaile, takže to bylo velké překvapení. Co člověk viděl na vlastní oči, k tomu má daleko větší vztah. Já jsem nikdy nevěděl, že nějaký pan Šupčík vyhrál šplh na laně. Žádné informace jsem nikdy neměl,“ říká Panenka.

Prý si je ale Antonín Panenka dohledá a možná pak dá hlas v úvodní dekádě 1918-1928 i Bedřichu Šupčíkovi, prvnímu českému olympijskému vítězi. Ankety se i vy můžete zúčastnit na stránkách projektu.

Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít