„Sokoly zavírali a nesmělo se o tom mluvit. O Sokolu jsme nevěděli nic,“ povídá vsetínský patriot Jan Talaš, který na 16. všesokolském sletu nesl při úvodním průvodu Prahou župní prapor.

Stejná akce byla před sedmdesáti lety zároveň manifestem proti nastupující komunistické moci a Jan Talaš si moc dobře vybavuje vzpomínky pamětníků z roku 1948.

„Byl tam prezident Gottwald a jak ti Sokolové šli - všichni byli v Sokole, to byl základ normálního života - tak odvrátili hlavy a on je poslal hned do vězení,“ říká Talaš.

To byl zároveň poslední slet na velkém strahovském stadionu. V období komunismu Sokol oficiálně nesměl existovat, ale jeho členové se scházeli i tak. Díky tomu poznal Jan Talaš několikanásobného medailistu z olympijských her v Amsterdamu - gymnastu Emanuela Löfflera.

„Po vojně jsem přijel na motorce ze Vsetína, to ještě nebyla dálnice, šel jsem do bývalé Ymky naproti Bílé labuti a tam byli staří sokolíci a šplhali. Měli jen jedno světlo. Nesměli chodit do Sokola, zakazovali jim to. On mě vzal domů a ukazoval mi olympijské medaile. Neuvěřitelné,“ vzpomíná na Löfflera Jan Talaš.

Ten se pak díky Sokolu mohl vydat po pádu komunistického režimu na západ.

„Pro nás byla obrovská motivace dostat se už v roce 1992 do Kanady. Bylo to fajn, byla to dobrá motivace, tak jsme cvičili,“ vzpomíná Jan Talaš.

Za oceánem si pak vydělával na to, aby mohl po světě objíždět dálkové běhy na lyžích, a zvládl jich už šedesát. Teď se chystá na čtvrteční hromadnou skladbu na sletu v Edenu s názvem Borci a stále se udržuje ve skvělé kondici.

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít