Jel jsem s velkým srdcem a s radostí dítěte, říká nejrychlejší olympijský kajakář Prskavec
Pro nejdůležitější závod kariéry si připravil tu nejpovedenější jízdu. Vodní slalomář Jiří Prskavec vyhrál suverénním způsobem závod kajakářů a na letních olympijských hrách v Tokiu vybojoval zlatou olympijskou medaili. Po slavnostním ceremoniálu popsal nejrychlejší závodník v rozhovoru pro Radiožurnál, jak závod viděl ze svého pohledu.
Obrovská gratulace od všech příznivců sportu. Ta jízda byla naprosto fantastická, byla nejlepší ve vašem životě?
Rozhodně nejtěžší. Startovat z posledního místa na olympijských hrách byl vždy můj sen. Zvládnout to a dojet s takovým náskokem první a ještě si tam dovolit jet napřímo, zrychlit to a zvládnout to na prvním místě, to je prostě nádhera. Včera jsem říkal, že mým cílem je jet s radostí dítěte a s velkým srdcem. Myslím, že se mi to povedlo.
Okamžitě po projetí cílem jste ukázal obrovské emoce. To máte v hlavě stopky, nebo jste věděl, že jste vyhrál?
Ne, máme tam plochu (tabuli s průběžným časem – pozn. red.). Věděl jsem, že dojíždím do cíle a mám velký náskok, že jsou tam zhruba tři vteřiny. Přičítalo mi to čas, ale věděl jsem, že stíhám v pohodě. Tlak byl obrovský, zvlášť když člověk jede na konci a dlouho čeká. Zvládl jsem to perfektně a mám strašnou radost.
Všechny kombinace jste zvládl. I ten, jak říkají slalomáři, průjezd na R (technika průjezdu brankou, také spin či pomocná klička – pozn. red.). To bylo rychlejší?
Teď jsem nejel na R nic. Jel jsem dvě R v semifinále a teď jsem jel všechno na přímo. Tuším, že do té doby to nikdo ze závodníků na přímo nejel. Nějaký čas jsem tam určitě vydělal.
2:55
Když mi volal, slzy v očích jsme měli oba, říká maminka čerstvého olympijského vítěze Prskavce
Číst článek
Na to jsem se chtěl zeptat. To byl právě ten rozhodující moment, kde jste zariskoval. Věděl jste, že je to velký risk?
Nebral jsem to jako velký risk, původně jsem to měl vymyšlené na první jízdu. Ale ve druhé jízdě jsem tak nějak cítil, že je to ta rozhodující chvíle – buď pojedu na jistotu a nemusí to klapnout, nebo pojedu ten svůj risk, co jezdím normálně. A vyšlo mi to.
Sám jste si na hruď pověsil zlatou olympijskou medaili. Je to vrchol vašeho sportovního života?
Rozhodně. Cesta sem byla ohromně těžká a psychicky náročná. To, že jsem to dokázal, je prostě krásné. Doma mám velkou podporu od své rodiny, strašně mě mrzelo, že tu nemohou být. O to těžší to pro mě bylo. Jsem strašně rád, že domů nepojedu s prázdnou.
