Jsem překvapená, jak málo stačilo na finále, přiznává tyčkařka Švábíková po úspěšné olympijské kvalifikaci
Tyčkařka Amálie Švábíková se probojovala do finále olympijských her. Stačily jí k tomu dva kvalifikační pokusy a po výkonu 455 centimetrů se může těšit na souboj o medaile. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport řekla, že ji mrzí brzký konec v soutěži britských závodnic a že si užila hlasité publikum na stadionu v Paříži.
Amálko, gratuluji k postupu do olympijského finále. Byla to z vašeho pohledu snadná kvalifikace?
Děkuji. Jsem ráda, že jsem vše zvládla na první pokus a šetřila síly. Jinak jsem překvapená, jak málo stačilo skočit na postup do finále.
Čím to bylo, že se neskákalo výš?
Nevím. Mně se skákalo dobře, dráha je rychlá. Nevím, co hrálo hlavní roli v tom, že tolik holek kazilo, a nakonec stačilo dokonce jen 440 centimetrů na první pokus.
Do finále se překvapivě nedostaly Britky Bradshawová a Cauderyová. Co na to říkáte?
Mrzí mě to hlavně za Molly Cauderyovou, protože je to moje soupeřka, ale zároveň kamarádka. Stejné je to u Holly Bradshawové, která se netají tím, že jsou to její poslední olympijské hry a bude končit sportovní kariéru. Určitě jsem jim přála nějaký lepší výsledek.
Když sedíte v sektoru, tak si přejete, aby už soupeřky neskákaly dál a mohla jste opustit stadion nebo to neřešíte?
Já bych možná klidně skákala dál. Není to určitě tak, že bych ostatním soupeřkám nepřála. Moje motto zní „Přej a bude ti přáno“.
Jak jste si užívala atmosféru?
Je to neuvěřitelné. Zvlášť když běží nějaký reprezentant Francie nebo se jen připravuje, tak je nádherný pocit zažít, jak tribuny burácí a kolik hluku tady je.
Při kvalifikaci asi na takový hluk nejste zvyklá?
Vůbec ne. Jsem ráda, že i na dopolední program je tady plno lidí. Francouzi to umí skvěle udělat a těší mě, že se nemusíme dívat na prázdné tribuny.
