Víc gólů z mezikruží, Švýcaři stabilně mezi elitou. Proměny hokejových mistrovství v datech
V ledním hokeji se sice pořád snažíte dostat hokejkou puk do provázků, ale taktika, pravidla, trénink, vybavení i schopnosti hráčů – tedy prakticky všechno – se během let mění. Dají se trendy najít i v datech z posledních sedmi hokejových mistrovství?
Víc gólů z mezikruží, Švýcaři stabilně mezi elitou. Proměny hokejových mistrovství v datech
Týmy se vyrovnávají, víc gólů střílí obránci, méně se fauluje. To jsou některé jevy, které vystihují, jak se lední hokej oproti minulosti proměnil. Na hokejových mistrovstvích světa se sice předvádí jen smetánka sportu, přesto by týmy na šampionátech měly uvedené změny ilustrovat. Už proto, že se sejdou hráči z NHL i evropských lig, takže turnaj odráží změny v obou epicentrech hokeje.
Weby mistrovství světa nabízí data (pro lidi i pro stroje) za všechny šampionáty od roku 2016, jde o sedmkrát 64 zápasů. V datech chybí rok 2020, kdy se turnaj kvůli covidu nekonal, a návštěvnost o rok později – v lotyšské Rize se hrálo bez diváků. Limitem je krátká časová řada a také rozsah dat. K moderním pokročilým datům, jako jsou přihrávky nebo přechody do útočného pásma, se veřejnost nedostane.
Moderní data chybí
V datech mistrovství světa chybí některé další ukazatele, které popisují moderní hokej: délka střídání, podrobný seznam nahrávek a řada dalších.
„Všechna, u nichž vím, co měří a zpřesňují mi pohled na hráče či týmy,“ odpovídá reprezentační analytik Jan Morkes na dotaz, která data považuje za klíčová. „Ale pokud bych měl vypíchnout nejdůležitější, jde o bilanci hry s hráčem na ledě, kvalitu útoku, kvalitu obrany, vzájemný poměr šancí, tedy střel ze slotu, nebo očekávaných gólů. Statistiky, které popisují jednotlivé herní události (kdo střílí, kdo nahrává, kdo je první na puku, kdo zaváží puky do útočné třetiny, kdo jim brání a podobně. Z detailnějších čísel člověk získá představu o roli hráče v týmu a z bilance pochopí, k jakým výsledkům to vedlo.“
Novátorský ukazatel, kam zapadly puky v brance, ukazují na webu mistrovství pouze PDF o průběhu zápasu, v otevřených datech bohužel není. Nepodařilo se nám proto ověřit, jestli po zakreslení všech 2664 puků v brance vystoupí obrys brankáře.
„Hráči mají v posledních letech na mistrovstvích čipy ve dresech, ale coby tým nemáme k dispozici všechna data, což je škoda,“ komentuje dostupnost dat Jan Morkes, datový analytik Bílých tygrů Liberec a české reprezentace a host podcastu dataři v roce 2019. „Chybí například porovnání napříč týmy, do loňské sezony jsme viděli jen data z vlastních zápasů.“
Špička se vyrovnává
V mužském hokeji dávno pominuly doby extrémních výsledků, kdy Kanada mohla porazit Dánsko 47:0 (MS 1949). Stále ovšem nejde o nejvyšší výhru v mezinárodních turnajích – tou je u mužů vítězství australského týmu, složeného z Kanaďanů a Finů, nad novozélandskými Ice Blacks 58:0 (MS 1987, skupina D). V ženském pak vítězství Slovenek nad Bulharkami 82:0 (olympijská kvalifikace 2010). „Sledovalo 37 divákov, gólov padlo viac než dvakrát toľko,“ zhodnotil utkání slovenský deník. Dvanáct hráček zaznamenalo hattrick, nejlepší nastřílela tři.
I na současná mistrovství se ale čas od času dostanou výrazně slabší týmy. Nejvýraznější výsledek za posledních sedm let je porážka Koreje týmem Spojených států 1:13 v roce 2018. Jednotný tým obou Korejí se na mistrovství dostal díky olympijskému turnaji v Pchjongčchangu.
Od poloviny minulého století se na medailových pozicích prakticky bez výjimky střídaly čtyři země – Sovětský svaz, Československo, Švédsko a Kanada. V devadesátých letech přibylo Finsko, v nultých medaile získávalo Slovensko, v desátých Spojené státy a Švýcarsko. Ostatní země bývaly spíš do počtu.
Drží se ledová opona i dnes? Pokud ano, které týmy jsou na jevišti a které v hledišti?
Nad daty za posledních sedm let jsme se podívali na dvě kritéria: poněkud banální podíl vítězných zápasů a zajímavější poměr „drtivých“ vítězství. První ukazuje úspěšné týmy, druhé by mělo lépe oddělit hokejovou elitu od účastníků.
Statistickou hvězdou posledního desetiletí je ruský tým, který ovšem v roce 2021 musel hrát kvůli státem organizovanému dopingu pod neutrální vlajkou a o rok později byl kvůli napadení Ukrajiny spolu s Běloruskem vyloučen úplně.
Statistika vítězství napovídá, statistika drtivých vítězství potvrzuje: historický odstup nejlepších přetrvává. K původní čtveřici ovšem přibyly další tři týmy. Vedle Spojených států a Finska ještě Švýcarsko. To nahradilo Slovensko, které se po úspěších nultých let v poslední době propadlo do druhé výkonnostní skupiny. Naopak Švýcaři se v posledních letech dvakrát probojovali až do finále turnaje.
Druhá otázka zněla, zda se turnaje vyrovnávají. Odpověď – ostatně očekávaná – zní ano. Nadále sice dává smysl dělit týmy na ty, které přijely pro vítězství, které jen tak a které s cílem se udržet, ale stále častěji některý z nich překvapí a vystoupí ze své role. Zápasy jsou těsnější, méně předvídatelné a turnaj zajímavější.
„Jestli se turnaje vyrovnávají, je hrozně komplexní otázka. Odpověď se bude lišit podle aktuálních výsledků čtvrtfinále,“ přidává svůj pohled Morkes. „Obecně stále platí, že máme pět až šest stabilních top účastníků a k nim se často přidá pár zemí, které mají výjimečnou generaci hráčů, jako třeba Švýcaři.“
„Pro reprezentační výběry druhého sledu existuje víc cest, jak se pravidelně potkávat se špičkovým hokejem,“ pokračuje. „Slováci hrají častěji v Česku, Švýcaři mají svou top soutěž, v níž musí obehrávat domácí hráče, Němci investují velké peníze do své ligy, některé země využívají naturalizovaných hráčů. Ne vždy to vytváří uchazeče o medaile, ale rozhodně už v sestavách týmů na sedmém až dvanáctém místě světového žebříčku nenajdete nazdárky, kteří viděli špičkový hokej jen z ukázek na YouTube. Je třeba taky říct, že úroveň mistrovství světa se liší dle termínu a ochoty hvězd NHL přijet, což pak ovlivňuje vzdálenost špičky od ostatních,“ podotýká Morkes.
Obránci na zteč
Na loňském mistrovství se mezi deset nejproduktivnějších hráčů dostali dva obránci: Kanaďan MacKenzie Weegar a Švéd Henrik Tömmernes. Obránci se do první desítky dostávají vzácně, a pokud, tak většinou právě kanadští nebo švédští.
Z výjimky se ale klidně může stát pravidlo. Ostré dělení na útočníky, kteří se věnují gólům, a obránce, kteří je hlídají, už neplatí. V moderním celoplošném hokeji, podobně jako třeba ve florbalu, se rozdíl smývá.
Očekávali jsme tedy, že obránci budou častějšími střelci branek. Jenže data to nepotvrzují. Beci od roku 2016 nastříleli 16 procent turnajových gólů, u elitní sedmičky je to jen o půl procentního bodu víc. Gólů obránců sice přibývá, ale tak slabě, že to klidně můžeme svést na náhodu.
U dlouhodobě nejlepších týmů tušíme modernější hokej a jeho charakteristiky proto budeme zmiňovat zvlášť, abychom z hokejových trendů odfiltrovali styl slabších týmů.
Hypotéza o obráncích jako střelcích se nepotvrdila. Jejich nová role se ovšem může projevit v následující otázce: odkud létají puky na bránu a odkud padají do sítě.
Střílí spíš blíž
Sporťáci v posledních letech mluví o takzvaném slotu, místě ohraničeném hnízdištěm brankáře a kruhy v útočném pásmu. Aktivita týmů směřuje ke střelbě z tohoto výseku – podle Morkese právě slot určuje hranici, ve které střela skončí v síti s pravděpodobností vyšší než tři nebo čtyři procenta.
Čeští analytici pojmem slot obvykle označují širší prostor, v mezinárodním pojetí jde častěji o úzký obdélník mezi kruhy.
V analýze nicméně použijeme vlastní definici slotu: vycházíme ze širší české varianty, kterou ještě protáhneme od bodů pro vhazování k brankové čáře. Důvodem jsou pravé úhly – bez nich by se souřadnice střely strojově hledaly hůř.
Za sedm let hráči podle turnajových dat vystřelili 47,2 tisíce puků. Z nich menší čtvrtinu zablokovali protihráči, větší čtvrtina skončila mimo bránu a necelou polovinu zastavili brankáři. Do sítě doletělo jen 5,4 procenta puků.
Právě na posledním čísle se naplno ukazuje slibovaný efekt slotu. Pokud už střela zasáhne bránu, šance projít do sítě je u střel ze slotu dvojnásobná.
Gólů ze slotu na mistrovství přibývá, u elitní sedmičky je trend průkazný. Střelci lepších týmů se stále častěji tlačí do tohoto prostoru a na brankách se to projevuje. Umožňuje to mimo jiné demokratičtější rozdělení rolí mezi útočníky a obránci.
„Důležitost role obránců souvisí s poctivějším týmovým bráněním,“ nahlíží novinky hokejový analytik Morkes. „Pokud tým nezapojí do útočení všechny hráče, hrají jeho útočníci v útočném pásmu pořád v oslabení proti kompaktní pětici. Různé taktické varianty tak pracují s větším pohybem obránců, kteří můžou atakovat nebezpečný prostor s využitím nabruslení od modré.“
„Víc jsme si začali všímat, odkud se střílí, poctivě zaznamenávat lokace a situace a počítat úspěšnosti,“ komentuje fakt, že ze slotu se v hokejových kruzích stalo téma až v posledních letech. „Zároveň se trochu změnil hokej, zlepšila technika a zákroky brankářů a kvalita obrany. Není čas na dlouhé nápřahy tvrdou dřevěnou hokejkou, střílí se okamžitě, v rychlosti, využívá se pružnosti moderních kompozitových holí. A tyto střely jsou nejvíc nebezpečné blíž k bráně.“
Přesilovky a ‚oslabovky‘
Na stále vyrovnanějším turnaji, kde se navíc některé týmy soustředí na bránění, hraje čím dál větší roli přesilovka. Nebo ne?
Loni v přesilovkách padla pětina branek, méně než v předchozích letech. Linka trendu prozrazuje, že přesilovkových gólů ubývá dlouhodobě.
Při další nerovnovážné situaci, odvolání brankáře, padají jednotky gólů za turnaj a nemá smysl hledat trend. Za zmínku ovšem stojí rok 2022, kdy týmy s plus jedním hráčem ke konci zápasu nastřílely i obdržely stejné množství branek, dvanáct.
Kontrola elitních týmů tentokrát neprozradila nic světoborného. V přesilovkách dávají mezi 25,8 procenta gólů (Švédsko) a 22,6 procenta (Česko). Nejvyšší podíl přesilovkových branek mají země s problémem prosadit se za pětimužových stavů: Korea, Francie či Velká Británie.
Méně přesilovkových gólů lze omluvit tím, že ubývá přesilovek, jak si ukážeme vzápětí. Klišé o stále silnější roli nerovnovážných situací nicméně vypadá přehnaně, aspoň na první pohled. Jenže reprezentační analytik to vidí jinak.
„My z hokeje měříme hodnotu přesilovek primárně procentuální úspěšností jejich proměňování a ta se v poslední dekádě docela zvedla,“ vysvětluje Morkes. „Mistrovství světa není vhodné měřítko. Obecně asi dvě třetiny gólů padají v normální hře a přesilovky chápeme jako speciální příležitost rozhodnout dramatické a vyrovnané zápasy v jiné disciplíně. Tak bych chápal klišovitá vyjádření o přesilovkách, které rozhodují zápasy.“
Češi: ustěžovaní drsňáci
Pravidelně se mění pravidla: ta první z konce 19. století se inspirovala ragby, dnes vycházejí nové regule každoročně. Mezinárodní hokejová federace, která je píše, chce po vzoru americké NHL hokej akčnější, zábavnější, chce vidět víc gólů a méně krve. Každé mistrovství dává federace pokyny rozhodčím, kterou bolest mají víc hlídat: fauly hokejkou, nebezpečná naražení na mantinel a podobně.
Jak už jsme avizovali, trestných minut ubývá. Na prvním mistrovství v našich datech proseděli hráči na trestných lavicích deset a půl minuty na zápas, loni to bylo jen něco přes devět minut. U elitních týmů to bylo tam i tam o minutu méně.
„Upřímně, pravidla se docela mění a s nimi se mění i metr rozhodčích,“ komentuje statistiku Morkes. „Hráči se vždy přizpůsobují konkrétnímu posuzování a myslím, že existuje nevyřčená snaha hrát hokej spíš v pěti proti pěti než důsledně pískat každý nedovolený zákrok.“
Mezi nejčistěji hrající týmy patří Finové a Rusové, mezi trestanějšími z velké sedmičky jsou Švýcaři a Kanaďani.
Za 3,4 tisíce faulů rozhodčí rozdali během sedmi let 8,1 tisíce trestných minut, z toho jen 95 trestů bylo pětiminutových a vyšších. Nejčastěji se vylučuje za trojici faulů hokejkou: podražení, hákování a sekání.
Faulové stereotypy se pojí s národními týmy: zámořské týmy podle nich hrají tvrdě až zákeřně, Rusové mají natrénované sekání mimo chrániče, Češi rádi faulují hokejkou.
Na některé představy data kývnou, někde vrtí hlavou. U Kanaďanů očekávání sedí: oproti ostatním týmům jsou častěji vylučovaní za naražení na mantinel, napadení, úder loktem nebo úder do hlavy či krku. Pro Čechy jsou ale typické jiné fauly, než by fanoušci hádali a komentátoři zdůrazňovali: nesportovní chování, příliš mnoho hráčů na ledě, nedovolené bránění brankáři, hrubost. Ve faulech hokejkou, jako je podražení nebo hákování, je česká reprezentace hluboko pod jinými týmy.
Vzácné tresty, které se do grafu nevešly, jsou sice statisticky nezajímavé, ale pamětihodné. Kanada je jediný tým s hráčem vyloučeným za nebezpečné bodnutí špičkou hole (v originálním jazyce pravidel spearing), Lotyšsko za bodnutí koncem hole (butt-ending), Bělorusko za úder hlavou (head-butting), Dánsko za vržení holí a Slovensko za plivnutí.
Gólů skoro jako v NHL
Na mistrovství světa 2016 padlo 374 gólů, loni 374 gólů. Průměr je dlouhodobě necelých šest branek na zápas, o něco méně než v NHL.
Liší se podívaná v základní skupině a v napjatějších vyřazovacích bojích: rozdíl v počtu vstřelených gólů se v některých sezonách blíží i dvěma pukům. Jedinou výjimkou, kdy byl průměr play-off vyšší než ve skupině, je rok 2022. Je to hlavně díky vítězství českého týmu nad Spojenými státy v zápase o třetí místo 8:4.
Proč vede bílá
Na mistrovství světa se od roku 2016 vyskytlo jen sedm barev dresů. Nejčastěji bílá, červená a modrá, za nimi podle četnosti výskytu žlutá, karmínová, černá a zlatá.
Pravidla IIHF stanoví pouze to, že pokud se rozhodčímu zdá barva dresů těžko rozlišitelná, musí se převléknout tým, který hraje jako domácí. Ačkoli je tedy kombinace barev předmětem dohody, navrch mají hosté.
Mimo mistrovství světa je to i praktické: hostující týmy mohou pakovat na cesty jen jednu sadu a mají méně zavazadel. Zvykem, jenž se dodržuje i v NHL, je, že hosté mají nejčastěji dresy bílé. To aby si druhý tým mohl doma před fanoušky obléct klubovou barvu.
Ve zlatých trikotech hrálo na mistrovství světa Německo jen dvakrát v roce 2018. Žlutou používají pouze Švédové, karmínovou mají rezervovanou Lotyši. Černou využívají příležitostně Kanaďané a Němci – jen Němci ovšem v roli hostů, když si mohou vybírat. Všechny ostatní týmy volí vždy z trojice klasických hokejových barev: modrá, bílá, červená.
Na MS jsou hosté s právem první volby bílí v 68 procentech případů a trend postupně sílí: ze 46 procent v roce 2016 k 73 procentům na posledních dvou mistrovstvích. Úměrně s tím klesá u hostujících týmů obliba modré i červené barvy.
Jen v šesti ze 448 zkoumaných zápasů se neobjevila modrá, bílá ani červená. Téměř vždy šlo o zápas Švédsko – Lotyšsko. Jen loni nastoupili žlutí Švédové proti „domácím“ černým Němcům.
