Uplynulo padesát let od první porážky Sovětského svazu československými hokejisty po srpnové okupaci
Byla to sportovní odveta za politickou situaci. Českoslovenští hokejisté tehdy, jen půl roku po srpnové okupaci, porazili na mistrovství světa ve Stockholmu Sovětský svaz. A i když to byla velká rivalita na ledě, bývalí hráči vzpomínají, že ne vždy museli být protivníci v rudém dresu tak velkými osobními soupeři. Vracíme se do Stockholmu, je 21. března 1969.
„V té době jsme spolu vůbec nemluvili. My jsme na ně byli hrozně naštvaní a oni za to ti kluci vůbec nemohli, to bylo rozhodnutí Brežněva. Tihle kluci přijeli a chudáci nevěděli, co se děje, když na ně ve Stockholmu hala pískala,“ přemítá Jiří Holík, mladší z bratrů Holíkových.
„Ti si říkali ‚Proč nebo co?‘ Asi věděli, že je to kvůli okupaci Československa, ale co oni s tím měli? Odnesli to. My jsme s nimi taky pár let nemluvili. Až později si pamatuji, že mezi nimi byli skvělí kluci jako Valerij Charlamov, Alexandr Jakušev i Alexandr Ragulin, to byli parádní kluci,“ vzpomíná pro Radiožurnál na zápasy proti Sovětskému svazu na konci 60. let.
Přitom pár let předtím, než vojska Varšavské smlouvy vjela do Československa, to bylo prý v klidu, jak si pamatuje Holík i na mimohokejová setkání.
„Vždycky po mistrovství světa dali řeč a sedli si někde na skleničku. A teď jsme s nimi tři nebo čtyři roku vůbec nemluvili. To byl trošku jiný systém, oni pořád drželi takové to svoje, že byli stranou, ale když skončilo mistrovství světa, tak jsme si někde poseděli nebo tak, ale během mistrovství vůbec,“ uvažuje Jiří Holík 50 let poté, co Československo poprvé porazilo na tehdejším na mistrovství světa ve Stockholmu Sovětský svaz.
Ty hlavní oslavy a transparenty jako „Vy nám tanky, my vám branky“ nebo „Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to“ přišly ale až při druhé výhře nad Sověty. Od ní uběhne 50 let přesně za týden.