21letá Klára N. zažila v dětství psychický a fyzický teror a také sexuální zneužívání. Mluvit o otřesných zážitcích dokázala až po několika letech, kdy už byla v dětském domově a chodila na střední školu. Jak zaznívá v seriálu Radiožurnálu Bydliště: Dětský domov, proti matce a otčímovi vypovídala i u soudu. Dnes Klára úspěšně studuje filmovou režii a má za sebou svůj první semestrální film.

Bydliště: Dětský domov Olomouc/Bratislava 6:20 19. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Semestrální snímek jsem si režírovala, psala jsem scénář a dělala jsem si také kostýmy a scénografii,“ popisuje 21letá Klára, která studuje v Bratislavě na Vysoké škole múzických umění obor režie hraného filmu. Snímek pojmenovala „Na chvíli byl svět náš“ a je o zoufalém knihkupci, který poznává novou sousedku.

„Jejich cesty se nezkříží, ale vedou spolu důležitý rozhovor, který je ovlivní. Je to o tom, že potkáte člověka a ten vám pomůže tím, že vás vyslechne,“ přibližuje studentka bakalářského oboru Klára, která žije ve slovenské metropoli už rok a půl a sbírá pracovní zkušenosti. Už byla třeba režisérkou komparzu ve filmu Petera Bebjaka, který Kláru na vysoké škole učí a známý je také v Česku.

Vánoce v dětském domově

Klára sice bydlí na Slovensku, kvůli studiu ale stále spadá pod dětský domov v Olomouci. Tam pravidelně dojíždí. Třeba Vánocům se ale vyhýbá. Svátky bývají v dětském domově podle Kláry extrémně smutné.

„Na Štědrý den tam z těch zhruba 40 dětí zůstává tak 10 a všem je to líto. Je to líto i vychovatelům a navíc je jasné, že by také chtěli být se svými rodinami doma. Já to na svátky v dětském domově špatně snáším, takže jsem byla poslední dva roky raději sama v Bratislavě a kamarádce jsem hlídala psa,“ přibližuje Klára, která je v dětském domově od 13 let.

‚Požár, který nehasíme včas.‘ Ústavní výchova se má změnit, jak by měly spolupracovat resorty, ale není jasné

Číst článek

Už od střední školy Kláře finančně pomáhá organizace Dejme dětem šanci. Bez podpory by studium nezvládla. „Jsem jim moc vděčná, bez nich bych si nemohla vybrat, co chci studovat. Dejme dětem šanci kontaktovala moje vychovatelka a pozvali si mě na pohovor. Následně se řešilo, proč by tahle obecně prospěšná společnost měla podporovat zrovna mě a vyšlo to,“ vzpomíná Klára, která teď pravidelné finanční příspěvky využívá třeba na pronájem bytu, ve kterém bydlí v Bratislavě se třemi spolužáky. Internát by vyšel dráž.

U spolubydlících a kamarádů si Klára všímá, jakou mívají podporu v rodině. Volají si, navštěvují se, rodiče jsou na děti pyšní. To Klára nezažila. „To, že jsem v dětském domově, není moje chyba. Je to chyba mých rodičů. Dětský domov je naopak to nejlepší, co mě potkalo. Je to místo, které mi zachránilo život,“ popisuje 21letá Klára.

Výpověď proti matce i otčímovi

Otřesné zážitky popisovala během výslechů na policii, v rámci psychologických posudků nebo u soudu. „Byla jsem oběť, už jsem se o tom naučila mluvit, dlouhou dobu to nešlo,“ začíná vyprávění Klára. Vše začalo v době, kdy se k nim nastěhoval nový přítel matky. S rodinou žil několik let.

Výchovné ústavy musí obcházet zákon. Nedostatek personálu je tikající bomba, upozorňují právníci

Číst článek

„Nejdřív byl super, jezdili jsme i se sourozenci na výlety, kupoval nám sladkosti. Nastěhoval se k nám a všechno se změnilo,“ popisuje Klára, podle které se v rodině začaly postupně kupit nejrůznější zákazy, příkazy a tresty.

Za neustlanou postel děti nedostaly večeři, někdy nesměly jíst celý víkend. Když si správně neposkládaly pyžamo, chodily po bytě nazí. Stupňovalo se surové bití páskem nebo gumovými hadičkami. „Ty hadičky byly od našich akvárií a hrozně to bolelo, natrhlo to i kůži,“ popisuje stupňující se fyzické násilí Klára.

„Doma jsme postupně nemohli nic, ani se bavit. Když jsme se koukli špatně, tak následoval trest. Surové bití nebo třeba uklízení celého bytu kartáčkem na zuby. Ale to nejhorší teprve přišlo,“ popisuje Klára dobu, kdy jí bylo devět let.

„Otčím na mě začal sahat, úplně jsem zamrzla a nemohla se pohnout. Skoro tři roky jsem byla sexuálně zneužívaná každý týden, nejméně dvakrát. Zapojovala se i matka. Vždycky jsem si jen přála tu chvíli, až to skončí,“ popisuje dnes 21letá vysokoškolačka, která se až později dověděla, že to stejné zažívali i její dva mladší sourozenci. Klářina matka a otčím jsou v tuhle chvíli ve vězení. Klára s matkou v kontaktu není a nechce ji už nikdy vidět. „Ve svém životě ji už nechci, neberu ji jako svou matku.“

‚Bratr se svěřil pěstounům‘

Na povrch se vše dostalo po tom, co Klářin mladší bratr musel po brutálním fyzickém napadení do nemocnice. Následně se přesunul do dočasné pěstounské péče, kde se svěřil, co se všechno doma ze strany matky a otčíma děje. Kláru a její sestru odvezli na gynekologii a pak do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Tam strávila Klára 10 měsíců, ve svých 13 letech se pak přesunula do olomouckého dětského domova. „Člověk tam přijde a sedí v pokoji, kde jsou tři postele. V celém baráku 45 dětí. Když je ten člověk starší, jako jsem byla já, tak si to všechno daleko víc uvědomuje. Dostala jsem povlečení a ručník a musela jsem se s tím vším nějak smířit,“ vzpomíná Klára na první dny v dětském domově v jiném městě, než bydlela. Začala chodit i do nové školy.

„Teprve teď jsem v období, kdy mi dochází, že ta zbitá a znásilněná holka je pořád ve mně. Snažím se uzdravovat, ale je to hrozně bolestivé a složité si přiznat, že to byl opravdu můj život, že se to u nás doma reálně dělo,“ popisuje Klára, která v dětském domově začala chodit k psycholožce.

Budoucí filmová režisérka by si přála, aby bylo mezi lidmi míň předsudků vůči dětem z dětských domovů. „Neustále odpovídám na otázku, co jsem provedla, že jsem v dětském domově. Já jsem ale nic neudělala, to je chyba rodičů. Hodně lidí si myslí, že jsou v děcáku jen grázlové a pletou si to s jinými zařízeními,“ naráží Klára třeba na tzv. dětské domovy se školou nebo výchovné ústavy, které jsou pro děti se závažnými poruchami chování.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít