Obětem trestných činů pomáhá v Pardubicích 15 let Bílý kruh bezpečí. Výročí připomene výstava
Pardubická pobočka organizace Bílý kruh bezpečí slaví 15. narozeniny. Za tu dobu pomohla více jak tisícovce obětem trestných činů. V současné době spolupracuje s 30 dobrovolnými poradci, kteří pochází z řad psychologů a právníků.
„Já tam právě pozoruji pozitivní zpětnou vazbu. Když vidím klienty, jak jdou cestou dál a stoupají ze dna nahoru. Pro mě je to pozitivní práce. Já to vnímám takhle,“ říká Karolína Jeníková z organizace Bílý kruh bezpečí. Pracuje s klienty, kteří patří mezi nejhůře postižené oběti.
„Třeba v Královéhradeckém kraji pokus o vraždu mladé ženy. Byla samoživitelka, měla nezletilé dítě. Tato naše klientka potřebovala finanční služby, pomáhali jsme jí sepisovat návrhy k soudu, doprovázeli jsme ji k policii a soudu. Byla tam hlavně velká psychická podpora,“ prozrazuje.
Organizace Bílý kruh bezpečí funguje v České republice už 22 let. Pardubická pobočka si teď připomíná svou 15letou existenci. Za tu dobu prošlo jejich poradnou více jak tisíc obětí.
Na odborníky se tady obracejí dva typy klientů. Zčásti jsou to lidé, kteří trestný čin nikdy neoznámili a nejsou rozhodnuti, zda tak učiní. Zčásti jsou to lidé, kteří právě proto, že to oznámili, hledají pomoc, protože nerozumí svým právům.
Bílý kruh bezpečí poskytuje své bezplatné, odborné a diskrétní služby obětem už 23 let. Prostřednictvím nonstop linky krizové pomoci na čísle 257 317 110 a sítě poraden této organizace. V České republice ročně získá radu, informace a pomoc několik tisíc obětí včetně pozůstalých.
„Jakmile má člověk pocit, že se stal obětí trestného činu nebo mu hrozí, že by se stal jeho obětí, má u nás dveře otevřené,“ vysvětluje prezidentka organizace Bílý kruh bezpečí Petra Vitoušová.
Myslí si, že společnost stále více projevuje zájem o pachatele trestných činů než o samotné oběti:
„Ta fascinace je vždycky tím, co a kde se stalo, kdo to mohl spáchat, kde ho máme hledat, jak vypadal, jak se před ním máme chránit. U obětí máme za to, že už to jako mají za sebou, přežili to, něco se jim přihodilo a můžeme od nich jít dál. Ta scéna není nasvícená spravedlivě. Není to vyrovnané zpravodajství – tady je pachatel, tady oběť a toto se stalo. K tomu jsme stále ještě nedošli a hledáme cesty, jak to udělat.“
Oběti trestných činů potřebují především respekt svého okolí, obnovit svůj vlastní pocit bezpečí a také zcela individuální přístup od lidí, kteří jim pomáhají.
„Každý člověk je jiný, každý má úplně jiný problém a jiné potřeby. Když se stane podobný trestný čin, tak to klient stejně jinak zvládá psychicky než druhý. Každý má také jiné potřeby. Někdo potřebuje více právních věcí, někdo spíš psychickou podporu nebo doprovod. Co klient, to individuální přístup,“ potvrzuje Karolína Jeníková.
Svoji psychicky náročnou práci by nevyměnila. A odpočívat neumí:
„Já už od podstaty věci, povahou a tímhle moc vypnout neumím. Ale umím rozlišovat, co je práce a co je soukromí. A když budu potřebovat zrelaxovat, tak se taky zrelaxuji. Zatím jsem s tím nechtěla praštit a jít dělat něco jiného,“ neskrývá pracovní nadšení Karolína.
Více o její práci se teď můžete dozvědět na výstavě Zločin a oběti. Najdete ji v sále Jana Kašpara na krajském úřadě.
